7 C 325/2022-108 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném žalobou, uplatněnou u soudu dne 10. 8. 2022, zaplacení příspěvku za provoz automobilu se zdvihovým válcem motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, zn. Opel Astra Caravan, [registrační značka], provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinného ručení) dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to od 23. 7. 2019 do 14. 10. 2019 a od 4. 12. 2020 do 31. 3. 2021, čímž žalobci vznikl nárok na příspěvek ve výši 3 948 Kč a 5 546 Kč, dále příspěvku za provoz automobilu se zdvihovým válcem motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, zn. Škoda Octavia, [registrační značka], provozovaného bez pojištění odpovědnosti od 21. 5. 2020 do 23. 8. 2020, a od 25. 6. 2021 do 27.8.2021, čímž žalobci vznikl nárok na příspěvek ve výši 6 175 Kč a 4 160 Kč, příspěvku za provoz automobilu se zdvihovým válcem motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, zn. Nissan Almera, [registrační značka], provozovaného bez pojištění odpovědnosti od 13. 5. 2020 do 24.9.2020, čímž žalobci vznikl nárok na příspěvek ve výši 8 775 Kč a příspěvku za provoz automobilu se zdvihovým válcem motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, zn. Nissan Almera 2.2 DI, [registrační značka], provozovaného bez pojištění odpovědnosti od 1. 6. 2020 do 14. 9. 2020, čímž žalobci vznikl nárok na příspěvek ve výši 6 890 Kč, o které žalovaného upomněl prostřednictvím písemné výzvy. Žalobce dále požadoval po žalovaném náklady za uplatnění příspěvků ve výši 300 Kč a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení jdoucího z jistiny a nákladů uplatnění. Protože se žalovaný k nařízenému jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Z provedených důkazů, zejména z výzvy ze dne 12. 2. 2020 se podává, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 3 948 Kč, neboť z centrálního registru vozidel a z informací od pojišťoven bylo zjištěno, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel výše uvedeného vozidla a vozidlo nemělo v období od 23. 7. 2019 do 14. 10. 2019 uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 47 Kč, počet dní bez pojištění 84 a příspěvek tedy činí celkem tedy 3 948 Kč, které měl žalovaný uhradit do 30 dnů od doručení výzvy. Z výzvy ze dne 2. 12. 2021 se podává, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení 5 546 Kč, neboť z centrálního registru vozidel a z informací od pojišťoven bylo zjištěno, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel výše uvedeného vozidla a vozidlo nemělo v období od 4. 12. 2020 do 31.3.2021 uzavřeno, tzv. povinné ručení. Denní sazba vozidla činila 47 Kč, počet dní bez pojištění 118 a příspěvek tedy činí 5 546 Kč, které měl žalovaný uhradit do 60 dnů od doručení výzvy. Z výzvy ze dne 22. 10. 2020 se podává, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení 6 175 Kč, neboť z centrálního registru vozidel a z informací od pojišťoven bylo zjištěno, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel výše uvedeného vozidla a vozidlo nemělo v období od 21. 5. 2020 do 23. 8. 2020 uzavřeno, tzv. povinné ručení. Denní sazba vozidla činila 65 Kč, počet dní bez pojištění 95 a příspěvek tedy činí 6 175 Kč, které měl žalovaný uhradit do 60 dnů od doručení výzvy. Z výzvy ze dne 25. 10. 2021 se podává, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení 4 160 Kč, neboť z centrálního registru vozidel a z informací od pojišťoven bylo zjištěno, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel výše uvedeného vozidla a vozidlo nemělo v období od 25. 6. 2021 do 27. 8. 2021 uzavřeno, tzv. povinné ručení. Denní sazba vozidla činila 65 Kč, počet dní bez pojištění 64 a příspěvek tedy činí 4 160 Kč, které měl žalovaný uhradit do 60 dnů od doručení výzvy. Z výzvy ze dne 12. 11. 2020 se podává, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 8.775 Kč, neboť z centrálního registru vozidel a z informací od pojišťoven bylo zjištěno, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel výše uvedeného vozidla a vozidlo nemělo v období od 13.5.2020 do 24. 9. 2020 uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 65 Kč, počet dní bez pojištění 135 a příspěvek tedy činí celkem tedy 8 775 Kč, které měl žalovaný uhradit do 60 dnů od doručení výzvy. A nakonec z výzvy ze dne 16. 12. 2020 se podává, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 6 890 Kč, neboť z centrálního registru vozidel a z informací od pojišťoven bylo zjištěno, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel výše uvedeného vozidla a vozidlo nemělo v období od 1. 6. 2020 do 14. 9. 2020 uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 65 Kč, počet dní bez pojištění 106 a příspěvek tedy činí celkem tedy 6 890 Kč, které měl žalovaný uhradit do 60 dnů od doručení výzvy. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. Podle ust. § 4 zákona č. 168/1999 Sb., v platném znění, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] (myšlena [název žalobkyně]) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla, b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Touto vyhláškou je vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., ve znění vyhlášky č. 417/2017 Sb., která v § 2 stanoví denní sazbu příspěvku pro dotčené typy vozidel ve výši 65 Kč a 47 a v § 2a pak výši nákladů na mimosoudní vymáhání příspěvku ve výši 300 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrzení žalobce o provozu vozidla bez povinného ručení vyvrátil případně, aby tvrdil a prokázal, že uplatněný nárok z jiného důvodu nevznikl nebo zčásti či zcela zanikl. To však žalovaný neučinil a ani z obsahu soudního spisu nelze takovou skutečnost dovodit. Soud s ohledem na uvedené skutečnosti žalobě co do jistiny a nákladů na uplatnění příspěvku prezentovaných žalobcem vyhověl a přiznal žalobci proti žalovanému právo, jak na zaplacení uplatněné částky, tak i na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, náklady řízení v částce 3 670 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 492 Kč, nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., sestávající z 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, náhrady hotových výdajů k těmto úkonům po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 378 Kč.