7 C 348/2022-62 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 22. 8. 2022, zaplacení žalované částky, neboť žalobce uzavřel se žalovaným 16. 4. 2019 smlouvu o bankovních službách č. 0241523873 (viz čl. 6), v jejímž rámci byla sjednána dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách (viz čl. 24). Dle této dispozice byl žalobcem pro žalovaného veden běžný účet spojený se službou [anonymizováno] (viz smlouva ze dne 18. 4. 2019 na čl. 13), a bylo sjednáno i využívání platební karty, na jejímž základě mohl žalovaný běžný účet tzv. přečerpat, a mohl z něj čerpat i úvěr, který není běžným úvěrem, ale jedná se o tzv. kontokorentní účet, když žalovaný měl stanovený rámec, kolik může čerpat a bylo na něm, kolik a kdy na svůj dluh uhradí. Žalovaný se smluvně zavázal dosahovat příjmu na účet ve výši alespoň 50% povoleného úvěrového limitu. Vzhledem k tomu, že ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních podmínek produktu [anonymizováno] (překročení povoleného rámce a nedodržení minimálního měsíčního kreditního příjmu, případně k úpadku žalovaného), byla mu tato služba výpovědí zrušena a žalobce pro porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupil k zesplatnění pohledávky a dlužnou částku ve výši 15 380,10 Kč prohlásil za splatnou ke dni 7. 3. 2022. Žalovaná částka se tak skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 13 580,10 Kč, úroku z prodlení počítaným z částky dlužné jistiny a kapitalizovaného ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře, tj. ke dni 26. 7. 2022 v částce 401,32 Kč a pohledávky tvořené dílčími poplatky předepsanými žalovanému a uvedenými v sazebníku ve výši 1 800 Kč. Před uzavřením shora uvedené smlouvy žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného zjištěním jeho příjmů a výdajů, když vyvinul i aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech žalovaného. Získané informace ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, zejména do BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku, ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR a jiných. Protože se žalovaný, který byl k jednání řádně předvolán, k jednání nedostavil a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Z dispozice ze dne 18. 4. 2019 ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi účastníky řízení dne 16. 4. 2019 bylo mimo jiné zjištěno, že k běžnému účtu žalovaného č. [bankovní účet] byl sjednán povolený limit 10 000 Kč, s minimálním měsíčním kreditním příjmem 50% povoleného limitu. Podle § 2395 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba, poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupení pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, ale žalovaný své smluvní povinnosti z tohoto závazku porušil, a proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky a zákonné úroky z prodlení, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 2 252 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 300 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 252 Kč.