7 C 77/2023-52 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném, žalobou uplatněnou u soudu dne 13. 10. 2022, zaplacení žalované částky, neboť 7. 10. 2019 uzavřel se žalovaným rámcovou smlouvu č. 1953023 (viz čl. 25), na základě které žalovanému aktivoval běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 16. 6. 2020 žalobce se žalovaným uzavřel dodatek č. 3 k rámcové smlouvě (viz čl. 11), na základě kterého byl žalovanému poskytnut úvěr č. HU00853382 ve výši 30 000 Kč a který byl žalovanému 24. 6. 2020 vyplacen na jeho běžný účet. Žalovaný se zavázal žalobci tento úvěr splácet pravidelnou měsíční splátkou ve výši 1 390 Kč, sestávající ze splátky jistiny a úroku ve výši 15,9% s tím, že úvěr měl být splacen do 14. 8. 2022. Žalovaný hradil splátky od 14. 7. 2020 do 14.1.2022 a na splátku 14. 2. 2022 zaplatil pouze 3,44 Kč, přičemž tuto částku si žalobce započetl na úhradu jistiny splátky. Vzhledem k tomuto závažnému porušení smluvních povinností žalovaným, žalobce 19. 4. 2022 přistoupil k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru sestávala dlužná pohledávka z nesplacené jistiny ve výši 8 554,99 Kč a nesplaceného úroku z úvěru (kapitalizovaný úrok) 295,38 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný na úvěr zaplatil celkem 5 200 Kč, které si žalobce započetl částí na úhradu dlužné pohledávky a částí na úhradu úroku splátky a aktuální výše pohledávky je tak tvořena nesplacenou jistinou ve výši 3 640,19 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru do zesplatnění ve výši 10,18 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne poslední řádně zaplacené splátky, tj. ode dne 14. 1. 2022 do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do 18. 4. 2022. Dále žalobce po žalovaném požaduje zákonný úrok z prodlení a od 19. 7. 2022 smluvní úrok ve výši 11,75% ročně v souladu s ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dne 7. 7. 2020 žalobce uzavřel se žalovaným dodatek č. 4 k rámcové smlouvě (viz čl. 14), na základě kterého žalovanému poskytl úvěr č. HU00860660 ve výši 40 000 Kč, který byl žalovanému 8. 7. 2020 vyplacen na jeho běžný účet. Žalovaný se zavázal žalobci tento úvěr splácet pravidelnou měsíční splátkou ve výši 1 300 Kč, sestávající ze splátky jistiny a úroku ve výši 16,9% a úvěr měl být tak splacen do 14. 12. 2023. Žalovaný hradil řádně splátky od 14. 8. 2020 do 14. 1. 2022 a od 14. 2. 2022 žalovaný již splátky na poskytnutý úvěr nesplácel. Vzhledem k tomuto závažnému porušení smluvních povinností žalovaným, žalobce 19. 4. 2022 přistoupil k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru sestávala dlužná pohledávky z nesplacené jistiny ve výši 25 194,88 Kč a nesplaceného úroku úvěru (kapitalizovaný úrok) 1 061,76 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný na úvěr zaplatil celkem 3 900 Kč, které si žalobce započetl částí na úhradu dlužné pohledávky a částí na úhradu úroku splátky a aktuální výše pohledávky je tak tvořena nesplacenou jistinou ve výši 22 305 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru do zesplatnění ve výši 51,64 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne poslední řádně zaplacené splátky, tj. ode dne 14. 1. 2022 do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do 18. 4. 2022. Dále žalobce po žalovaném požaduje zákonný úrok z prodlení a od 19. 7. 2022 smluvní úrok ve výši 11,75% ročně v souladu s ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalovaného, žalobce posuzoval na základě informací, které mu žalovaný poskytl v žádosti o úvěr, osobní údaje si ověřil z dokladů žalovaného a dále žalobce informace posuzoval z interních a externích databází. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2359 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalovanému dohodnutou částku. Naopak žalovaný své smluvní povinnosti z těchto závazků porušil, neboť řádně a včas jistinu z úvěru a poplatek za úvěr nesplatil. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky a zákonné úroky z prodlení, neboť ověřil, že na žádané úroky má žalobce právo vyplývající přímo ze smlouvy o úvěru a na úroky z prodlení nárok dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 1 038 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení.