10 C 153/2024-48 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 10 946 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, , uzavřel se žalovaným dne 16. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 238179741, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedené společnosti poskytnutou částku vrátí a zaplatí jí i tzv. poplatek ve výši 5 440 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 060 Kč, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 530 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 15 440 Kč měl žalovaný uhradit 45 pravidelnými týdenními splátkami po 344 Kč s tím, že poslední splátka měla být uhrazena dne 28. 7. 2022. Žalovaný ale splátky řádně a včas nehradil, zaplatil celkem pouze částku 4 284 Kč. Smlouvou ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 27. 9. 2023 smluvně postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Dluh žalovaného činil na jistině částku 7 524,23 Kč, na poplatku 3 421,77 Kč, na kapitalizovaném úroku 1 641,84 Kč (při sazbě 18,44 % ročně z jistiny 7 524,23 Kč za dobu od 29. 7. 2022 do 27. 9. 2023, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení 1 431,75 Kč (při sazbě 11,75 % ročně z částky 7 524,23 Kč od 22. 2. 2022 do 27. 9. 2023). Nadto žalobce požadoval po žalovaném ještě úrok při sazbě 18,44 % ročně a úrok z prodlení při sazbě 11,75 % ročně oba jdoucí vždy z částky 7 524,23 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.4. Soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 238179741 ze dne 16. 9. 2021 včetně smluvních podmínek zjistil, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, smlouvu, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to hotovostní formou. Žalovaný se ve smlouvě zavázal celou poskytnutou částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i „Poplatek“ v celkové výši 4 090 Kč skládající se z úroku ve výši 2 060 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 530 Kč. Ve smlouvě bylo rovněž sjednáno doplňkové pojištění za poplatek ve výši 1 350 Kč. Žalovaný se zavázal „celkovou dlužnou částku“ ve výši 15 440 Kč splatit formou 45 týdenních splátek ve výši 344 Kč, poslední splátka pak měla činit 304 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 44 % jako pevná po celou dobu trvání smlouvy s tím, že věřitel není oprávněn v průběhu smlouvy jednostranně měnit výši Poplatku za spotřebitelský úvěr.5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo ověřeno, že před uzavřením smlouvy byly zjišťovány příjmy a výdaje žalovaného, jakož i jeho další úvěrové zatížení, přičemž tvrzení žalovaného byla ověřována ze dvou časově bezprostředně předcházejících výplatních pásek.6. Z tabulky umoření plyne, že žalovaný vyčerpal celou částku 10 000 Kč dne 16. 9. 2021. Poté nepravidelně či v nedostatečné výši hradil sjednané splátky. Celkem ke dni 14. 2. 2022 zaplatil částku 4 284 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a ze seznamu postupovaných pohledávek, jenž tvořil přílohu této smlouvy, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným z výše uvedeného titulu byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 9. 2023.8. Z výzvy k zaplacení ze dne 15. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že ve výzvě uvedl skutkový i právní základ nároku na tuto částku a také upozornil žalovaného na následnou možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeným způsobem, jak plyne se souvisejícího poštovního podacího lístku ze dne 15. 2. 2024.9. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu, na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla přezkoumávána. Dle smlouvy byl žalovaný povinen vrátit uvedené společnosti částku 10 000 Kč a zaplatit jí i tzv. poplatek ve výši 4 090 Kč, v němž byl obsažen i vyčíslený úrok při sjednané sazbě 44 % ročně, a také poplatek za pojištění ve výši 1 350 Kč. Žalovaný měl dle smlouvy úhradu „celkové dlužné částky“ ve výši 15 440 Kč provést pravidelnými týdenními splátkami. Žalovaný ale hradil splátky nepravidelně. Zesplatnění úvěru tvrzeno ani prokázáno nebylo. Poslední splátka byla sjednána na den 28. 7. 2022. Celkem žalovaný zaplatil na úhradu dluhu z uvedeného titulu částku 4 284 Kč, kdy poslední platbu provedl dne 14. 2. 2022. Pohledávka za žalovaným z uvedeného titulu byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.13. Žaloba je částečně důvodná.14. Soud má v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., přičemž na tuto smlouvu dopadala i právní úprava daná jak zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, tak i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce jakožto zapůjčitel své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytl žalovanému sjednané finanční prostředky. Naopak žalovaný coby vydlužitel svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky zápůjčky, kterými měl splatit jak jistinu zápůjčky, tak i sjednaný poplatek. Po ukončení smluvního vztahu uplynutím sjednané doby tak nadále dlužil na jistině částku 7 524,23 Kč a na poplatku 3 421,77 Kč, které nezaplatil ani následně. Proto mu soud uložil povinnost tyto částky zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobce pohledávka za žalovaným platně dle § 1879 a násl. o. z. přešla a žalovaný o tom byl řádně informován. Současně dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném zaplacení úroku z prodlení, neboť na něj vzniklo právnímu předchůdci žalobce a posléze žalobci právo dle § 1970 o. z. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení, a to i těch částečně kapitalizovaných, nepřekračuje maximální výši stanovenou právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb.15. Naopak soud nevyhověl žalobě v části požadující po žalovaném zaplacení smluvního úroku nad rámec úroku začleněného do tzv. „poplatku“. Nárok na další smluvní úrok totiž ze smlouvy o zápůjčce nevyplývá. Ve smlouvě o zápůjčce je ujednána částka úroku 2 060 Kč, která tvoří součást „poplatku“. Žalovaný se zavázal hradit tento poplatek, závazek hradit další úroky neplyne ani z ustanovení o výši úrokové sazby (44 % ročně), které se jeví pouze jako stanovení úrokové sazby určené pro výpočet úroku začleněného do poplatku, navíc je zde výslovně zakotveno, že věřitel není oprávněn výši poplatku měnit. Nárok na další úroky pak neplyne ani z jiných ustanovení smlouvy, ani ze smluvních podmínek, kde nárok na jeho zaplacení není mezi výčtem nároků věřitele v případě prodlení zákazníka a není ani stanoven jako následek ukončení účinnosti smlouvy. U spotřebitelských smluv je třeba vycházet z takového výkladu smlouvy, jaký