10 C 160/2024-40 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 22 591 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že se žalovanou uzavřel dohodu o uznání dluhu, ve které žalovaná písemně co do důvodu a výše uznala svůj dluh vůči žalobci v částce 22 791 Kč a zároveň se jej zavázala uhradit ve 12 pravidelných měsíčních splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře. Hned první dvě splátky však žalovaná řádně a včas nezaplatila, a proto žalobce využil svého smluvního oprávnění a celý dluh zesplatnil a vyzval žalovanou k jeho úhradě. Žalovaná zaplatila pouze částku 200 Kč, která byla na dluh započtena. Proto žalobce požadoval po žalované celou žalovanou částku a nadto po ní žádal i úhradu zákonného úroku z prodlení jdoucího ze žalované částky od prvního dne po uplynutí lhůty, která byla žalovanému poskytnuta k úhradě zesplatněné pohledávky, tedy od 23. 3. 2024.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.4. Ze splátkové dohody ze dne 14. 9. 2023 plyne, že žalobce prostřednictvím svého zástupce, , právnická osoba, , uzavřel se žalovanou dohodu, ve které žalobce jakožto věřitel prohlásil, že nabyl od společnosti , právnická osoba, pohledávku vůči žalované vyplývající ze smlouvy č. 836046002, přičemž výše pohledávky činila 22 791 Kč. Žalovaná tento svůj dluh vůči žalobci uznala co do důvodu i výše s tím, že se smluvní strany dohodly, že tato částka se ke dni podpisu smlouvy stává jistinou uznaného závazku. Žalovaná se zavázala tuto částku hradit ve splátkách, úročení nebylo sjednáno, resp. bylo sjednáno ve výši 0 %. Dohoda obsahovala výčet jednotlivých 12 splátek, jejich pořadí, výši a datum splatnosti. Pro případ prodlení žalované se zaplacením částky odpovídající nejméně dvěma plným splátkám, bylo sjednáno oprávnění žalobce učinit svým oznámením celý dluh žalované okamžitě splatným.5. Z přípisu ze dne 14. 3. 2024 plyne, že žalované bylo zástupcem žalobce oznámeno zesplatnění dluhu pro nehrazení splátek. Žalovaná byla vyzvána k neprodlené úhradě celé dlužné částky ve výši 22 591 Kč, a to nejpozději do 22. 3. 2024.6. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem znovu zvláště vyzvána k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.7. Zjištěné skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav.8. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to. že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.9. Po právním posouzení má soud za to, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že ke dni 14. 9. 2023 žalovaná v písemné formě uznala svůj dluh vůči žalobci plynoucí ze smlouvy č. 836046002 původně uzavřené mezi žalovanou a společností , právnická osoba, Proto má soud v souladu s § 2053 občanského zákoníku za to, že k uvedenému datu její dluh vůči žalobci trval. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokazovala skutečnosti vyvracející tuto zákonnou domněnku, případně skutečnosti, že později její dluh byl splněn či jinak zanikl. To se však nestalo a ani z obsahu spisu nelze nic takového dovodit. Proto soud přiznal žalobci vůči žalované právo na uhrazení celé uplatněné částky. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení, neboť žalovaná tím, že svůj peněžitý dluh neuhradila řádně a včas, ocitla se v prodlení a je povinna dle § 1970 občanského zákoníku hradit žalobci i úrok z prodlení. Výši tohoto úroku pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Soud přezkoumal, že požadovaný úrok z prodlení nepřesahuje výši stanovenou tímto nařízením.10. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř., dle kterého má žalobce, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované, která úspěšná nebyla. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 904 Kč, dále z odměny advokáta dle § 6, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, (dále jen a. t.), ve výši 3 x 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně paušálních náhrad hotových výdajů k těmto úkonům ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t., 21 % DPH z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Celkem tak náklady žalobce činí 2 356 Kč, a proto soud uložil žalované právě tuto částku žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatit, a to k rukám jeho právního zástupce, jak odpovídá ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.