10 C 195/2024-25 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 549,14 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 12. 12. 2019 smlouvu o kontokorentním úvěru č. 2036745577, na základě které opakovaně poskytovala žalovanému finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal aktuální dlužnou částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i sjednané úroky ve výši úrokové sazby dle ceníku žalobkyně. Úroková sazba v době sjednání smlouvy činila 16,90 % ročně, posléze činila 15 % ročně. Žalovaný však porušil smluvní podmínky, úvěr řádně nevrátil, a proto došlo v souladu se smlouvu ke dni 22. 3. 2023 k převedení dlužné částky ve výši 19 821,84 Kč na účet č. , č. účtu, a žalovaný byl povinen tuto částku žalobkyni uhradit ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Ani tyto splátky však žalovaný nehradil. Proto byl úvěr ke dni 5. 7. 2023 zesplatněn a žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu celé dlužné částky najednou. Ke dni 15. 4. 2024 činil dluh žalovaného 29 459,14 Kč, z čehož částka 19 821,84 Kč představovala dlužnou jistinu úvěru, částka 1 011,20 Kč dlužný řádný úrok z úvěru při úrokové sazbě 15 %, částka 4 742,10 Kč dlužný zákonný úrok z prodlení a částka 3 884 Kč dlužné poplatky. Žalovaný nic z toho nezaplatil. Proto se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady všech těchto dlužných částek a nadto po něm požadovala i další smluvní úrok a úrok z prodlení oba ve shodné výši 15 % ročně, oba jdoucí z dlužné jistiny úvěru od 16. 4. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru č. 2036745577 uzavřené dne 12. 12. 2019 bylo zjištěno, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala za podmínek daných Všeobecnými obchodními podmínkami, jež tvořily nedílnou součást smlouvy, poskytovat žalovanému kontokorentní úvěr až do limitu 20 000 Kč. Kontokorentní úvěr byl žalovanému poskytnut k účtu žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit žalobkyni úroky ve výši úrokové sazby stanovené v Ceníku. Ke dni uzavření smlouvy tato úroková sazba činila 16,90 % ročně, přičemž žalobkyně byla oprávněna tuto úrokovou sazbu jednostranně měnit. Dále se žalovaný zavázal žalobkyni hradit i ceny související s vedením kontokorentu. Konečný termín splatnosti kontokorentu byl ve smlouvě sjednán ke dni 11. 12. 2020 s tím, že byla sjednána automatická prolongace smlouvy, a to i opakovaně vždy o 1 rok, nebude-li smlouva písemně ve stanovené lhůtě některou ze stran ukončena. Pro případ porušení smlouvy ze strany žalovaného bylo sjednáno oprávnění žalobkyně pozastavit nebo zcela odmítnou čerpání kontokorentu a za následně stanovených podmínek prohlásit kontokorent za splatný. Konkrétně při prodlení s úhradou delším než 30 dní, byla žalobkyně oprávněna ukončit čerpání kontokorentu a prohlásit jej za splatný v jí stanovených splátkách, jež mohly být rozloženy nejdéle do pěti let. Zároveň žalovaný se pro tento případ zavázal hradit i úrok zvláště stanovený v ceníku žalobkyně, jakož i ceny spojené se správou této pohledávky. V případě nehrazení takto stanovených splátek byla žalobkyně oprávněna úvěr okamžitě zesplatnit.5. Z přípisu ze dne 26. 3. 2023 nazvaného „Informace o ukončení poskytování Vašeho kontokorentního úvěru a nastavení splátek k jeho doplacení“ plyne, že žalobkyně pro neplnění smluvních podmínek ze strany žalovaného prohlásila ke dni 22. 3. 2023 kontokorent žalovaného za splatný ve stanovených splátkách. Dlužná částka činila 19 821,24 Kč a byla převedena na úvěrový účet č. , č. účtu, . Výše splátky byla stanovena částkou 500 Kč měsíčně, úroková sazba činila 17,90 % ročně, datum první splátky 22. 4. 2023, datum poslední splátky 22. 3. 2028.6. Z přípisu ze dne 3. 6. 2023 plyne, že žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dluhu 5 233 Kč jakožto neuhrazených splátek a poplatků a úroků. Žalovaný byl upozorněn, že nebude-li částka uhrazena nejpozději do 5. 7. 2023, dojde k zesplatnění celého úvěru. Následný přípis žalobkyně ze dne 5. 7. 2023 pak obsahoval rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu a žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě částky 24 769 Kč.7. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní opětovně vyzván k úhradě dlužné částky, která k datu sepisu přípisu, tedy k datu 19. 2. 2024 činila celkem 28 236,94 Kč. Žalovaný byl v tomto přípise upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.8. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že ke dni 15. 4. 2024 činil dluh žalovaného 29 459,14 Kč.9. Zjištěné skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.13. Žaloba je důvodná.14. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, v části týkající se podnikatelských závazků fyzických osob, zejména § 122 odst. 5 tohoto zákona. Žalobkyně jako úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když žalovanému opakovaně poskytovala finanční prostředky až do sjednaného limitu. Žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas poskytnutou částku nevrátil, nehradil ani následně umožněné splátky úvěru, jimiž měl uhradit jak dlužnou jistinu, úroky, úroky z prodlení a poplatky dle ceníku žalobkyně. Proto žalobkyně mohla v souladu se smlouvou a s § 1931 o. z. celý úvěr zesplatnit a požadovat po žalovaném okamžitou úhradu celého dluhu, tvořeného dlužnou jistinou úvěru, kapitalizovanými úroky a úroky z prodlení ke dni 15. 4. 2024 a poplatky, což v součtu odpovídá žalované částce. A protože tak žalovaný dosud neučinil, uložil mu soud povinnost uhradit žalobkyni celou žalovanou částku. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se dalšího příslušenství, neboť na úroky vznikl žalobkyni nárok přímo ze smlouvy o úvěru ve spojení s § 2395 o. z., a na úroky z prodlení vznikl žalobkyni nárok dle § 1970 o. z., když žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků i úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou právními předpisy, zejména v případě úroků dle § 122 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru a v případě úroků z prodlení dle citovaného nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Současně soud vyhověl žalobě i v části žádající částku 300 Kč, jakožto uplatněné náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť ve smyslu § 513 o. z. jde rovněž o příslušenství pohledávky.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 179 Kč, což odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku.