10 C 22/2024-73 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 19 103,52 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, (posléze , právnická osoba, .), uzavřel se žalovaným dne 16. 3. 2017 smlouvu o půjčce č. 1703150274, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedené bance poskytnutou částku vrátí a zaplatí jí i úrok sjednaný ve výši 22,70 % p. a., jakož i uhradí poplatky a ceny dle smlouvy a sazebníku banky. Konkrétně se žalovaný zavázal tyto částky splatit formou 84 pravidelných měsíčních splátek po 2 013 Kč. Následně ale žalovaný splátky řádně a včas nehradil, a proto banka využila svého smluvního oprávnění a celý úvěr ke dni 12. 6. 2023 zesplatnila. Ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného na jistině částku 18 791,52 Kč, na poplatcích 312 Kč, na splatném smluvním úroku částku 3 258,52 Kč a na splatném úroku z prodlení částku 464,18 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Proto se žalobce, namísto původního věřitele, domáhal na žalovaném zaplacení všech uvedených dlužných částek a nadto po něm požadoval další smluvní úrok z jistiny úvěru ve výši 22,70 % ročně jdoucí za dobu od 13. 6. 2023 do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení z částky 19 103,52 Kč (jistina a poplatky) od 13. 6. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.4. Z návrhu smlouvy o půjčce č. 1703150274 a její akceptace ze dne 16. 3. 2017 uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalovaným zjistil, že touto smlouvou se uvedená banka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku dané bance vrátit a zaplatit jí i úrok ve výši 22,70 % ročně a hradit i poplatky za pojištění a poplatky dle Sazebníku banky, který spolu se všeobecnými obchodními podmínkami a produktovými obchodními podmínkami půjčky tvořil nedílnou součást smlouvy. Žalovaný se zavázal vše uhradit formou 84 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 013 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 16. 4. 2017, poslední splátka pak 16. 3. 2024. Ve smlouvě bylo dále sjednáno oprávnění banky pro případ prodlení žalovaného se splacením jakékoli splátky jistiny, úroků či jiných plateb či příslušenství z Půjčky odstoupit od smlouvy a požadovat okamžité splacení Půjčky a veškeré další dosud nesplatné pohledávky z Půjčky.5. Ze zprávy banky o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru vyplynulo, že byly posuzovány příjmy i výdaje žalovaného, deklarované žalovaným a kontrolovány ekonomickým modelem, a žalovaný byl lustrován v dalších registrech. Nebyly zjištěny žádné negativní informace, které by vzbuzovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.6. Z výpisu z účtu žalovaného plyne, že žalovaný vyčerpal celou částku 80 000 Kč dne 16. 3. 2017, následně splátky hradil, i když nepravidelně, a posléze přestal splátky hradit úplně, poslední doložená splátka byla z července 2022.7. Z přípisu ze dne 12. 6. 2023 plyne, že banka (již , právnická osoba, ., jakožto právní nástupce , právnická osoba, .) z důvodu nehrazení sjednaných splátek žalovaným prohlásila celý dluh za okamžitě splatný a požadovala po žalovaném vrátit veškeré poskytnuté finanční prostředky, zaplatit úroky a poplatky. Celkem dluh k tomuto datu činil 22 826,22 Kč.8. Z vyrozumění o postoupení pohledávky, potvrzení o přijetí úplaty, seznamu postupovaných pohledávek, jakožto přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla smluvně postoupena z původního věřitele na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno.9. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem zvláště vyzván k úhradě žalované částky s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva byla žalovanému doručována doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího archu.10. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s , právnická osoba, . (jejíž nástupcem se posléze stala , právnická osoba, .) smlouvu, na základě které žalovaný čerpal bezhotovostním převodem na účet od dané banky finanční prostředky ve výši 80 000 Kč. Tuto částku včetně úroků sjednaných ve výši 22,70 % ročně a včetně poplatků na pojištění a poplatků dle sazebníku banky měl splatit pravidelnými měsíčními splátkami po 2 013 Kč. Žalovaný ale posléze přestal splátky hradit, a proto banka prohlásila celý jeho dluh za okamžitě splatný ke dni 12. 6. 2023. Poté žalovaný nic neuhradil. Následně byla pohledávka za žalovaným tvořená dlužnou jistinou ve výši 18 791,52 Kč, dlužnými poplatky ve výši 312 Kč, dlužným splatným smluvním úrokem ve výši 3 258,52 Kč a dlužným splatným úrokem z prodlení ve výši 464,18 Kč postoupena na žalobce. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě všech těchto dlužných částek včetně příslušenství s tím, že jej upozornil na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.13. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.15. Žaloba je převážně důvodná.16. Soud má v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž na tuto smlouvu dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytl žalovanému sjednané finanční prostředky. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť nehradil sjednané měsíční splátky úvěru, kterými měl splatit jak jistinu úvěru, tak sjednaný úrok a poplatky včetně pojištění. Proto mohl právní předchůdce žalobce využít svého smluvního oprávnění a celý dluh zesplatnit. Ani poté žalovaný celý dluh nevyrovnal. Nadále tak dluží z uvedeného titulu žalovanou částku. Proto mu soud uložil povinnost dlužnou částku ve výši žalované částky zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobce pohledávka za žalovaným platně dle § 1879 a násl. o. z. přešla a žalovaný o tom byl řádně informován. Současně dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném zaplacení převážné části smluvního úroku a celého žádaného úroku z prodlení. Na smluvní úrok vzniklo právnímu předchůdci žalobce a posléze žalobci právo dle smlouvy a § 2395 o. z. Ovšem výše tohoto smluvního úroku je dle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru v případě kvalifikované délky prodlení spotřebitele (zde žalovaného) limitována, a proto soud přiznal žalobci nárok na smluvní úrok nepřesahující tuto výši a v části přesahující tuto výši jeho uplatněný nárok na smluvní úrok zamítl. Ohledně úroku z prodlení soud žalobě vyhověl s odkazem na § 1970 o. z., neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaného úroku z prodlení nepřesahuje výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.17. O náhradě nákla