10 C 323/2023-67 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 14 400 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalovanému. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel dne 23. 9. 2021 se žalovaným smlouvu o úvěru č. [číslo], na základě které poskytl téhož dne žalovanému částku 9 600 Kč. Tato částka byla převedena bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal dané společnosti vrátit jak částku 9 600 Kč, tak i zaplatit poplatek ve výši 10 484,16 Kč a úrok při sazbě ve výši 40 % p. a., případně i další poplatky a náhrady, jakož i smluvní pokutu, vše za podmínek a ve výši dle smluvního ujednání. Žalovaný však k datu splatnosti dne 23. 10. 2021 ani později nic nezaplatil. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce, což bylo žalovanému řádně oznámeno. Ani poté žalovaný dluh nevyrovnal. Proto se žalobce, namísto původního věřitele, domáhal po žalovaném zaplacení celé dlužné částky odpovídající žalované částce a tvořené dlužnou jistinou úvěru ve výši 9 600 Kč a smluvní pokutou ve výši 4 800 Kč. Nadto po něm žádal úhradu částky nazvané jako kapitalizovaný úrok ve výši 13 024,74 Kč a skládající se z dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 484,16 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného částkou 2 085,30 Kč za období od 23. 9. 2021 do 9. 4. 2022 a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 455,28 Kč. Dále po žalovaném žádal zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru, tedy z částky 9 600 Kč, ve výši 8,5 % ročně jdoucí od 24. 10. 2021 do 28. 2. 2023 ve výši 1 099,92 Kč a dále tento zákonný úrok z prodlení žádal ze shodné částky ve shodné výši od 18. 3. 2023 do zaplacení. V neposlední řadě pak žalobce uplatnil nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, která představovala náhradu za obyčejně odeslaný dopis ve výši 48 Kč a náhradu za osobní návštěvu u žalovaného ve výši 217 Kč, vše dle ceníku žalobce. 2. Následně vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do příslušenství a smluvní pokuty v celkové výši 17 824,74 Kč, a to konkrétně kapitalizovaného úroku ve výši 13 024,74 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 800 Kč, s odůvodněním, že tak činí po zvážení situace. 3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř., může žalobce (navrhovatel) za řízení vzít žalobu zpět, a to zcela nebo zčásti. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, případně v rozsahu zpětvzetí, zastaví. 4. Protože žalobce vzal svou žalobu ohledně původně žádaného příslušenství zpět, soud řízení v tomto rozsahu postupem dle § 96 o.s.ř. zastavil (výrok I). Nadále tak bylo v řízení pokračováno pro částku odpovídající dlužné jistině úvěru ve výši 9 600 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaném ve výši 1 099,92 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 600 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč. 5. Pro úplnost k tomu soud dodává, že nerozhodoval o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve smyslu § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, i když k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před prvním jednáním ve věci, neboť výše zaplaceného soudního poplatku 800 Kč toto vrácení po povinném snížení neumožňuje. 6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.). 7. Z písemného znění smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo] ze dne 23. 9. 2021 soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde označeny [právnická osoba] a žalovaný. Uvedená společnost se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného částku 9 600 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit do 23. 10. 2021 a současně jí zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 484,16 Kč a úrok při sjednané úrokové sazbě 40 % ročně. Dle svého uvážení mohla uvedená společnost při řádném splacení všech sjednaných částek poskytnout žalovanému slevu ve výši 6 480 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že v případě prodlení žalovaného se zaplacením uvedených částek má věřitel právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a také náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky, na smluvní úrok a na úrok z prodlení ve výši stanovené právním předpisem. Shodné informace vyplývají i z formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru. 8. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba] za červenec 2021 soud zjistil, že žalovanému byla na účet zaslána výplata od [právnická osoba] ve výši 23 890 Kč a z výpisu z tohoto účtu za srpen 2021 pak výplata ve výši 21 935 Kč. Jiné informace ohledně úvěruschopnosti žalovaného soud z těchto výpisů nezjistil, neboť vše ostatní bylo začerněno, kromě nespecifikovaného vkladu hotovosti přes bankomat dne 22. 7. 2021 ve výši 1 300 Kč. 9. Z potvrzení o platbě ze dne 23. 9. 2021 plyne, že na účet žalovaného byla pod variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalovaného převedena částka 9 600 Kč. 10. Z rámcové smlouvy a související dílčí smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobcem a ze seznamu postupovaných pohledávek soud dále zjistil, že pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 30. 3. 2023. Dále byl žalovaný upomínán k úhradě dlužné částky přípisem žalobce ze dne 17. 4. 2023, 4. 5. 2023 a i tzv. předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2023, ve které byl žalovaný upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Zaslání výzvy doporučeným způsobem prokazuje související poštovní podací arch. 11. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání žalobce plyne, že žalobce zaslal žalovanému obyčejný dopis dne 4. 5. 2023 a byla uskutečněna i cesta terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného, a to dne 17. 5. 2023. 12. Jiné důkazy účastníci nenavrhovali, a to i přesto, že žalobce byl vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Poučení dle § 118a odst. 3 nemohl soud žalobci (ani jeho právnímu zástupci) udělit, neboť tento se z jednání soudu omluvil (nikoliv z důležitého důvodu a nežádal o odročení jednání) a neúčastnil se ho. Žalobce zastoupený právním zástupcem se tak dobrovolně připravil o možnost tohoto poučení. 13. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které žalovaný vyčerpal od uvedené společnosti celkem částku 9 600 Kč. Žádnou úhradu neprovedl. Současně ovšem nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy byla náležitě zkoumána úvěruschopnost žalovaného, dílčí údaje o příjmu žalovaného bez jakéhokoliv zjišťování jeho výdajů soud nepovažuje za dostatečně prokázané zkoumání úvěruschopnosti, a to i s ohledem na výši jistiny úvěru a délky splatnosti úvěru. Dále bylo zjištěno, že mezi společností [právnická osoba] a žalobcem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky vůči žalovanému, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba ve znění částečného zpětvzetí je částečně důvodná. 16. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Uzavřená smlouva je neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Proto žalovanému vznikla povinnost pouze vrátit částku odpovídající poskytnuté jistině spotřebitelského úvěru, tedy částku 9 600 Kč ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 z 20. 4. 2022 je v případě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovena nová splatnost ohledně vrácení poskytnuté jistiny, která se odvíjí od možností spotřebitele, zde žalovaného. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval své možnosti k vrácení jistiny úvěru. A protože tak neučinil, soud uzavřel, že mu nic nebrání a je schopen vrátit dlužnou jistinu ve lhůtě odpovídající procesně stanovené obecné pariční lhůtě, tedy do tří dnů od právní moci rozsudku. Jde tedy o nově soudem stanovenou splatnost přiznané částky, přičemž nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení či nákladů spojených s u