10 C 33/2024-46 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 52 617,92 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že poskytla žalovanému v termínu od 15. 10. 2022 do 21. 10. 2022 tzv. samopláteckou péči, když mu poskytla zdravotní péči, aniž by byl žalovaný zdravotně pojištěn v ČR. Fakturou č. 32223242, ze dne 7. 12. 2022, žalobkyně poskytnuté výkony zdravotní péče žalovanému vyúčtovala, a to v částce celkem 52 617,92 Kč. Datum splatnosti byl stanoven na 6. 1. 2023. Žalovaný dne 18. 10. 2022 podepsal uznání dluhu. Následně však ani přes výzvu žalobkyně nic z uvedené dlužné částky neuhradil. Proto se žalobkyně domáhala úhrady celé dlužné částky a nadto požadovala po žalovaném také zaplacení zákonných úroků z prodlení jdoucích z dlužné částky od 7. 1. 2023 do zaplacení.2. Soudu se nepodařilo běžným úředním postupem zjistit aktuální místo pobytu žalovaného, a proto mu byl postupem dle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř., ustanoven opatrovník. Ten neměl k žalobě námitek.3. Z daňového dokladu č. 32223242 ze dne 7. 12. 2022, soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní za poskytnutou samopláteckou zdravotní péči účtována částka 52 617,92 Kč. Datum splatnosti byl stanoven na 6. 1. 2023. Detailní rozpis vyúčtované péče poskytnuté žalovanému v období od 15. 10. 2022 do 21. 10. 2022 tvořil přílohu této faktury. Totožnost žalovaného byla ověřena jeho doklady, jak plyne z kopie jeho občanského průkazu, cestovního pasu a řidičského průkazu. Z uznání dluhu ze dne 18. 10. 2022, vyhotoveného v češtině i ukrajinštině, vyplývá, že žalovaný souhlasil s poskytnutou zdravotní péči, uznal svůj dluh co do důvodu i výše, přičemž ke dni uznání činil dluh 40 000 Kč, avšak žalovaný se zavázal zaplatit až částku 60 000 Kč, neboť poskytování zdravotní péče nebylo ke dni uznání dluhu ještě ukončeno. Z výzvy ze dne 9. 2. 2023 plyne, že před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní zvláště vyzván k úhradě žalované částky s tím, že byl upozorněn na účtování zákonného úroku z prodlení a na následné vymáhání dluhu soudní cestou.4. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil dle § 2636 zákona č. 89/2016 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník) ve spojení se zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění (dále jen zákon o veřejném zdravotním pojištění) a zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v platném znění (dále jen zákon o zdravotních službách). Dospěl přitom k závěru, že mezi žalobkyní jako poskytovatelem a žalovaným coby příkazcem byla platně uzavřena smlouva o péči o zdraví ošetřovaného, tedy žalovaného. Žalobkyně své povinnosti z této smlouvy splnila, když poskytla se souhlasem žalovaného žalovanému uvedené zdravotní výkony v režimu nutné a neodkladné péče (hospitalizaci i potřebná vyšetření a ošetření). Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, neboť dosud žalobkyni nezaplatil cenu za provedené ošetření, když toto ošetření nebylo uhrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Podle § 41 odst. 1c) zákona o zdravotních službách přitom platí, že pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. Dluh neuhradil, ačkoliv jej částečně co do důvodu i výše písemně uznal ve smyslu § 2053 a násl. občanského zákoníku. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celou dlužnou částku, která odpovídá ceně poskytnutých zdravotních služeb, tedy částku 52 617,92 Kč. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se požadovaných úroků z prodlení, neboť i na ty vzniklo žalobkyni právo dle § 1970 občanského zákoníku, když žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá příslušným právním předpisům, zejména nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 705 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 105 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s §151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.