10 C 98/2024-35 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 675 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že dne 13. 4. 2023 uzavřel se žalovaným smlouvu, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit a zaplatit mu i úroky ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaný se zavázal splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu přitom mohl splatit kdykoliv. Žalovaný se ale s úhradou úroků dostal do prodlení, a proto došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 13. 8. 2023. S úhradou celého úvěru se tak žalovaný dostal do prodlení dne 17. 8. 2023. Proto se žalobce po žalovaném domáhal jak úhrady dlužné částky ve výši dlužné jistiny úvěru 7 000 Kč a dlužného smluvního úroku za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 2 800 Kč a nadto po žalovaném požadoval úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 9 800 Kč od 17. 8. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).3. Ze smlouvy o úvěru č. 89241 plyne, že žalobce uzavřel se žalovaným elektronickým způsobem na dálku smlouvu o úvěru, ve které se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobci vrátit a zaplatit mu i úroky sjednané ve výši 40 % p. m. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, smlouva o úvěru měla trvat do doby úplného splacení jistiny úvěrovaným. Splácení úvěru bylo sjednáno tak, že žalovaný se zavázal, že smluvní úrok přirostlý za uplynulé období bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to nejpozději k 13. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Ve smlouvě byla dále pro případ prodlení žalovaného sjednána povinnost zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení. Pro případ prodlení delšího než dva měsíce bylo sjednáno, že se stává splatným celý dluh, tj. nesplacená jistina, úroky a veškeré sankce za prodlení.4. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií jeho občanského průkazu a řidičského průkazu. Z výplatních pásek za leden až březen 2023 plyne čistý příjem žalovaného v tomto období okolo 43 000 Kč měsíčně. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za březen 2023 byl ověřen účet žalovaného i jeho výdaje.5. Na ověřený účet žalovaného byla žalobcem odeslána částka 7 000 Kč, jak plyne z potvrzení o platbě ze dne 13. 4. 2023.6. Přípis ze dne 13. 8. 2023 obsahuje zesplatnění spotřebitelského úvěru č. 89241 z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek. Celková dlužná částka ke dni 13. 8. 2023 činila 22 117 Kč a žalovaný byl vyzván k jejímu zaplacení.7. Před podáním žaloby byl žalovaný právním zástupcem žalobce zvláště vyzván k úhradě dlužné částky plynoucí ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi ním a žalobcem dne 13. 4. 2023. Celkem byl vyzván k úhradě částky 23 386,32 Kč a na náhradě zastoupení k úhradě částky 8 566 Kč. Současně byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Přípis byl žalovanému odeslán doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku.8. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalobce se žalovaným uzavřel smlouvu, na základě které žalobce poskytl dne 13. 4. 2023 bezhotovostním převodem na účet žalovaného žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla ověřena totožnost žalovaného, existence jeho bankovního účtu a zjišťovány jeho příjmy a výdaje. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k pravidelné měsíční splátce úroků z poskytnuté částky, jež byly sjednány ve výši 40 % p. m. Jistinu úvěru pak mohl splatit kdykoliv, neboť mu byla poskytnuta na dobu neurčitou. Žalovaný sjednanou měsíční splátku úroků po dva měsíce nehradil, a proto ke dni 13. 8. 2023 došlo k zesplatnění celého dluhu, jak předvídala smlouva o úvěru. O zesplatnění celého dluhu byl žalovaný písemně informován. Ani poté ve stanovené lhůtě 3 dnů žalovaný dluh nevyrovnal. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem znovu zvláště vyzván k úhradě dlužné jistiny, úroků za první měsíc doby čerpání úvěru, smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení s úhradou dluhu ve výši 0,1 % denně, jakož i úroků z prodlení a nákladů na vymáhání.9. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.14. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené ve smyslu § 2395 a násl. o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Před uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného přezkoumána. Ujednání ve smlouvě o úrocích ve výši 40 % p. m. je však zjevně nepřiměřené a příčí se dobrým mravům, a proto je soud dle § 588 o. z. považuje za neplatné. S ohledem na znění smlouvy, kdy úhrada úroků je koncipována jako hlavní zdroj zisku pro žalobce, má soud za to, že bez ujednání o úrocích by žalobce uvedenou smlouvu neuzavřel, proto ve smyslu § 576 o. z. má soud za to, že neplatnost se vztahuje na celou smlouvu o úvěru. Proto posoudil nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. A protože žalovaný dosud nic z poskytnuté částky 7 000 Kč žalobci nevrátil, uložil mu soud povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se úroků z prodlení, ovšem pouze z přiznané částky 7 000 Kč, neboť i na ty vzniklo žalobci právo, neboť žalovaný se s úhradou peněžitého plnění dostal do prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 1723 odst. 2 o. z., ve zbývající části uplatněný nárok na úroky z prodlení byl jako nedůvodný zamítnut. Rovněž ostatní uplatněné nároky žalobce soud s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako nedůvodné zamítl.15. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého poměřoval úspěch a neúspěch procesních stran. Do celkového úspěchu i neúspěchu procesních stran byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. V dané věci byl úspěšnější žalobce, kdy byl úspěšný z 66 % a neúspěšný ze 34 %. Proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 32 % z celkových nákladů řízení. Celkové náklady řízení žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále z odměny advokáta určené dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, ve výši 3 x 300 Kč za tři úkon