13 C 65/2024-41 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 29 799,09 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, ., uzavřel se žalovanou dne 28. 12. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že uvedené bance poskytnutou částku vrátí a zaplatí jí i úrok sjednaný ve výši 24,20 % p. a., jakož i uhradí poplatky a ceny dle smlouvy a sazebníku banky. Konkrétně se žalovaná zavázala tyto částky splatit formou pravidelných měsíčních splátek počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Následně ale žalovaná splátky řádně a včas nehradila a proto banka využila svého smluvního oprávnění a celý úvěr zesplatnila. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Žalovaný dluh nezaplatil.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.4. Soud z úvěrové smlouvy „, název, “ ze dne 28.12.2021 č. , číslo smlouvy, zjistil, že žalovaná uzavřela s , právnická osoba, . smlouvu o úvěru, ve které se uvedená banka zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč jako spotřebitelský úvěr a žalovaná se zavázala tuto částku dané bance vrátit a zaplatit jí i úroky, poplatky a plnit další sjednané povinnosti. Konkrétně se zavázala uhradit bance 72 pravidelných měsíčních anuitních splátek po 793,45 Kč s tím, že poslední splátka bude činit 755,52 Kč. První splátka byla splatná dne 18. 1. 2022, každá další vždy k 18. dni v měsíci. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 24,20 % p. a. Dále ve smlouvě byly sjednány poplatky mimo jiné ve výši 600 Kč jednorázově za zaslání každé písemné upomínky a 300 Kč jednorázově za prohlášení úvěru za ihned splatný. Pro případ prodlení žalované s úhradou pohledávky bylo sjednáno oprávnění banky účtovat žalované úrok z prodlení ve výši dle právního předpisu, dále oprávnění účtovat poplatky a jiné platby související s prodlením, a také možnost banky prohlásit svým rozhodnutím dluh žalované za ihned splatný.5. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla přezkoumána úvěruschopnost žalované, jak vyplývá z výstupu banky o postupu zkoumání úvěruschopnosti doloženého výpisy z běžného účtu žalované.6. Z platební historie žalované plyne, že žalovaná celý úvěr vyčerpala 28. 12. 2021.7. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 2. 2023 vyplývá, že banka v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek ze strany žalované prohlásila úvěr za splatný ke dni 20. 2. 2023. K uvedenému dni činila dlužná částka 32 598,45 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 27 699,83 Kč, dlužného smluvního úroku vyčíslenému k uvedenému datu zesplatnění částkou 2 713,09 Kč, dlužných úroků z prodlení k tomuto datu ve výši 85,53 Kč a dlužných poplatků 2 100 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla z banky postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno.9. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem zvláště vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Tato výzva byla žalované doručována doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku z téhož dne.10. Skutečnosti vyplývající z výše uvedených listin neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. Žaloba je částečně důvodná.15. Soud má v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž na tuto smlouvu dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytl žalované sjednané finanční prostředky. Naopak žalovaná coby úvěrovaná svým smluvním povinnostem nedostála, neboť nehradila sjednané měsíční splátky úvěru, kterými měla splatit jak jistinu úvěru, tak sjednaný úrok a poplatky. Proto mohl právní předchůdce žalobce využít svého smluvního oprávnění a celý dluh zesplatnit. Ani poté žalovaná nic nezaplatila. Proto jí soud uložil povinnost dlužnou částku ve výši žalované částky zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobce pohledávka za žalovaným platně dle § 1879 a násl. o. z. přešla a žalovaná o tom byl řádně informována. Současně dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalované zaplacení úroku z prodlení, neboť na ten vzniklo právnímu předchůdci žalobce a posléze žalobci právo dle § 1970 o. z., když žalovaná se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaného úroku z prodlení nepřesahuje výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.16. Ohledně smluvního úroku soud vyhověl žalobě pouze částečně. Na smluvní úrok vzniklo právnímu předchůdci žalobce a posléze žalobci právo dle smlouvy a § 2395 o. z., ovšem výše tohoto úroku je pro případ tzv. kvalifikovaného prodlení dlužníka limitována § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Proto soud smluvní úrok žalobcem žádaný po uplynutí 90 dní prodlení žalovaného přiznal žalobci pouze nikoliv ve smluvní výši, ale ve výši stanovené uvedeným právním předpisem. Ve zbývající části nárok žalobce na smluvní úrok jako nedůvodný zamítl.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 644 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 192 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 799,83 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.