3 C 38/2024-45 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 29. 11. 2023 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se splacení úvěru. Tvrdil, že dne 10. 2. 2022 uzavřel věřitel , právnická osoba, . se žalovaným úvěrovou smlouvu č. 0382125. Téhož dne poskytl žalovanému dohodnutých 18000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnutou částku s úrokem a poplatky, vše pravidelnými anuitními splátkami, nejpozději do 10. 5. 2019. Žalovaný zaplatil pouze splátku 3000 Kč dne 15. 3. 2022, od té doby již nic nesplatil a věřitel sesplatnil jeho dluh. Dluží tak nesplacenou jistinu 15349,02 Kč, dohodnuté úroky 681,16 Kč, dohodnuté poplatky za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 6930 Kč, poplatky za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1954,11 Kč, platby za možnost hotovostního splácení v místě bydliště 2545,71 Kč, smluvní pokutu 9902,40 Kč, úrok kapitalizovaný za dobu od 11. 4. 2023 do 11. 7. 2023 částkou 855,88 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu do 11. 7. 2023 částkou 1600,51 Kč. Žalobce je právním nástupcem původního věřitele, když mu pohledávka byla postoupena.2. Žalovaný se ničím nebránil.3. Soud ověřil z úvěrové smlouvy dohodu stran výše popsanou i poskytnutí úvěru. Z přehledu splátek pak plynou 2 zaplacené splátky po 3000 Kč (únorová a březnová). Smlouvu však má soud za neplatnou pro nesplnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy. Žalobce sice tvrdil, že původní věřitel tak učinil, když vycházel z informací od žalovaného, o jeho osobních a majetkových poměrech, avšak jeho tvrzení se nepotvrdilo. Žalobce předložil soudu pouze dotazník, který žalovaný vyplnil při žádosti o úvěr a uvedl v něm o sobě, že je svobodný, bezdětný, vydělá si 31451 Kč měsíčně, za bydlení zaplatí 1500 Kč měsíčně, na dopravu, stravu a ostatní životní potřeby vynaloží měsíčně 3860 Kč, takže má disponibilní příjem na úrovni 26091 Kč měsíčně. Podle dotazníku předložil tehdy žalovaný i pracovní smlouvu a výplatní pásky. Žalobce nepředložil jiné důkazy o posouzení úvěruschopnosti, pouze uvedl, že věřitel nahlédl i do veřejných registrů, aby ověřil podané informace. Soudu známo z úřední činnosti, že žalovaný byl již v době uzavření smlouvy zadlužen až po uši. Jenom tento soud eviduje z doby předcházející smlouvě 7 nalézacích řízení o zaplacení a 10 exekucí. Soud pak sice nemá důvodu pochybovat o tvrzení, že věřitel nahlédl do veřejných registrů (např. do evidence exekucí), ale i tak mu nelze než uzavřít, že věřitel neposoudil úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí a zjevně neposoudil dostupné informace s odbornou péčí. Odpovídá tomu i další vývoj úvěrového případu – žalovaný splatil pouze jednu splátku. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu neplatnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například, v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Získané informace pak mají posoudit s odbornou péčí, nikoliv je pouze shromáždit a dále nehodnotit.4. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) Věřitel však poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a proto lze uvažovat pouze o nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jako nároku na vrácení bezdůvodně vyplacené (a dosud nesplacené) částky. Povinnost žalovaného vydat bezdůvodné obohacení plyne z ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů: Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalovaný převzal 18000 Kč, splatil 6000 Kč. Postoupení pohledávky od původního věřitele žalobci bylo doloženo postupní smlouvou. Proto soud přiznal žalobci 12000 jako dosud nesplacenou část jistiny a ve zbytku zamítl žalobu. Ostatní nároky (na poplatky, smluvní pokutu a úroky) vycházejí z neplatné smlouvy, tudíž je nelze žalobci přiznat. V případě úroků z prodlení soud vychází z konstantní judikatury českých soudu, jež se ustálila na takovém postupu - vyjádřeno např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262: Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotř