7 C 2/2024-54 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 18. 10. 2023, zaplacení 9 288 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 000 Kč jdoucímu od 8. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 529,32 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 904 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřel 25. 11. 2022 se žalovanou smlouvu úvěru č. 525035002 (viz čl. 11), na základě, které žalované poskytl úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit 9 804 Kč spolu s příslušenstvím do 25. 12. 2022. Žalovaná však sjednanou částku řádně a včas neuhradila, proti jí vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Dne 8. 12. 2022 právní předchůdce žalobce a žalobce uzavřeli rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na základě, které byla pohledávka právního předchůdce žalobce postoupena na žalobce (viz čl. 17 a 29), a to ke dni 5. 6. 2023. Celková hodnota pohledávky ke dni jejího postoupení činila 11 192 Kč a sestávala z nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 1 804 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 288 Kč a nehrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Dále žalobce požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 529,32 Kč za období od 26. 12. 2022 do 5. 6. 2023, zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny jdoucí od 8. 6. 2023 a náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč (za odchozí dopisy, telefonický hovor a osobní návštěva).V průběhu řízení žalobce omezil svou žalobu co do částky 3 192 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 1 904 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 288 Kč, neboť nedisponuje důkazy o posuzování schopností žalované poskytnutý úvěr splácet. Protože k tomuto částečnému zpětvzetí došlo ještě před zahájením prvního jednání ve věci, soud dle § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí návrhu zastavil (výrok I).Protože žalovaná byla k jednání řádně předvolána, ale včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal v její nepřítomnosti; vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud už jen z tvrzení žalobce dospěl k závěru, že mezi jeho právním předchůdcem a žalovanou nebyla uzavřena platná smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když žalobce nebyl schopen prokázat na základě jakých skutečností jeho právní předchůdce vycházel při posuzování schopností žalované poskytnutý úvěr splácet.Protože, ale právním předchůdcem žalobce bylo plněno na tuto neplatnou smlouvu finanční částkou ve výši 8 000 Kč, na kterou žalovaná doposud ničeho neuhradila a právní předchůdce žalobce postoupil svou pohledávku za žalovanou na žalobce, obohatila se žalovaná na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když právní předchůdce žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce coby právní nástupce poskytovatele má právo na vrácení toho, co jeho právní předchůdce plnil. Žalovaná na poskytnuté plnění ničeho nezaplatila a k vrácení tak zbývá poskytnutých 8 000 Kč, které jí soud uložil žalobci zaplatit spolu s náklady s uplatněním pohledávky s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142a odst. 1 o.s.ř., a protože žalobce byl v řízení plně úspěšný, přiznal mu soud náklady řízení ve výši 1 489 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení v částce 400 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 200 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 189 Kč.