10 C 129/2025-71 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 24 720,52 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, , uzavřel se žalovanou dne 1. 8. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které opakovaně poskytoval žalované finanční prostředky. Žalovaná se přitom zavázala aktuální dlužnou částku dané společnosti vrátit a zaplatit sjednané poplatky a úroky, a to vše formou pravidelných splátek. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, ke dni 1. 5. 2024 tak celkem dlužila částku 24 720,52 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobce. Proto se nyní žalobce, namísto původního věřitele, domáhal zaplacení celé dlužné částky a nadto po žalované požadoval i úhradu zákonného úroku z prodlení jdoucího z dlužné částky od 2. 5. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná s uplatněným nárokem nesouhlasila. Namítala, že tvrzená dlužná částka je příliš vysoká, že si půjčila pouze částku 18 500 Kč a na tento dluh již splatila více. Původní věřitel, jakož i současný žalobce s ní řádně nekomunikovali, v určité fázi vymáhání dluhu šlo spíše o vyhrožování a nemístný nátlak. Přes opakované žádosti si s ní přesnou dlužnou částku neujasnili, a to i když se s nimi pokoušela domluvit a platila částky, které jí účtovali. Měla také za to, že požadované úroky jsou příliš vysoké a neměly by být žalobci přiznány. Navrhovala, aby soud věc spravedlivě posoudil se zohledněním toho, co již bylo zaplaceno.3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1. 8. 2019 a ze souvisejících Standardních informací o spotřebitelském úvěru a z obchodních podmínek společnosti , právnická osoba, bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovanou smlouvu, ve které se zavázala poskytnout, a to i opakovaně, žalované finanční prostředky až do výše maximálního úvěrového rámce ve výši 80 000 Kč a žalovaná se zavázala aktuální dlužnou částku splácet formou minimálních měsíčních splátek. Současně se v těchto splátkách zavázala hradit i úrok při sjednané úrokové sazbě 8,50 % měsíčně, jakož i poplatky za čerpání úvěru ve výši 12,50 % z čerpané částky. Výše minimální splátky pak měla činit 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem za čerpání, případně částkou 1 000 Kč podle toho, která z částek bude vyšší.4. Zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru bylo tvrzeno, avšak nebylo nijak doloženo.5. Z přehledu plateb , právnická osoba, se podává postupné poskytnutí celkové částky 52 100 Kč žalované, to shodně vyplývá z transakcí za dobu od 1. 8. 2019 do 1. 5. 2024. Z tohoto výpisu transakcí dále plyne, že žalovaná postupně uhradila uvedené společnosti v součtu částku 98 377 Kč.6. Ze zprávy banky plyne, že za období od 1. 8. 2019 do 1. 5. 2024 poskytla společnost , právnická osoba, na účet vedený na jméno žalované pouze částku 18 500 Kč, a to dne 20. 9. 2023.7. Z faktury vystavené , právnická osoba, plyne, že ke dni 1. 5. 2024 činila dlužná splátka 11 733,71 Kč, celková dlužná částka 28 020,52 Kč, neuhrazené částky z minulého období 8 231,14 Kč a aktuální povinná minimální měsíční splátka 3 502,57 Kč.8. Z náhledu do internetového bankovnictví žalované soud zjistil, že od října 2023 do května 2025 zaplatila na účet původního věřitele č. ú. , č. účtu, celkem částku 21 800 Kč. Na účet z předžalobní výzvy pak odeslala částku 4 100 Kč.9. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek, z dodatku č. , hodnota, k této smlouvě, seznamu postupovaných pohledávek plyne, že pohledávka za žalovanou vyčíslená ve výši 24 720,52 Kč byla postoupena z původního věřitele na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 22. 6. 2024.10. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem zvláště vyzvána k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byla upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Přípis ze dne 22. 6. 2024 byl žalované doručován doporučeným způsobem, jak plyne z poštovního podacího lístku z téhož dne.11. Z náhledu do emailové korespondence žalované s právním zástupcem žalobce plyne, že se žalovaná aktivně snažila o smírné řešení věci, avšak bez reakce protistrany.12. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Společnost , právnická osoba, ještě pod názvem , právnická osoba, uzavřela se žalovanou smlouvu, ve které se zavázala za sjednaných podmínek poskytovat žalované opakovaně finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná se ve smlouvě zavázala aktuální dlužnou částku včetně úroků a poplatků pravidelně splácet sjednanými splátkami. V řízení nebylo doloženo, že by před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalovaná vyčerpala od uvedené společnosti částku 18 500 Kč. Další čerpání jiných částek nebylo v řízení prokázáno, a to zejména zprávou příslušné banky. Žalovaná uhradila v postupných splátkách původnímu věřiteli částku 21 800 Kč a právnímu zástupci žalobce další částku 4 100 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smluvně postoupena až na žalobce. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem vyzvána k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byla upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.13. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru však nebylo v řízení nijak prokázáno. Proto soud považuje uzavřenou smlouvu ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou, a proto žalované vznikla pouze povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná zaplatila původnímu věřiteli více, než kolik činila poskytnutá jistina. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl jako nedůvodnou.17. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci úspěšný, vůči tomu účastníkovi, který úspěšný nebyl. V dané věci byla zcela úspěšná žalovaná, ta se však práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.