10 C 13/2025-100 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 209 445,99 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, , právnická osoba, , uzavřela se žalovaným dne 13. 4. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které uvedená banka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 474 891 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku dané bance vrátit a zaplatit sjednané úroky a poplatky včetně pojištění, a to vše formou pravidelných měsíčních splátek. Splátky ale přestal řádně a včas hradit. Proto banka s účinností ke dni 4. 5. 2024 úvěr zesplatnila. Ani poté žalovaný dluh nevyrovnal. Pohledávka za žalovaným byla poté smluvně postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení, tedy ke dni 1. 8. 2024, činila neuhrazená jistina úvěru 201 131,19 Kč, neuhrazený úrok z úvěru 5 419,80 Kč, úrok z prodlení 7 169,46 Kč a dlužné poplatky 2 895 Kč. Žalobkyně se proto namísto původního věřitele domáhala po žalovaném úhrady všech těchto částek a nadto po něm požadovala i úhradu úroků ve výši 10,90 % ročně z dlužné jistiny úvěru a dlužných připsaných úroků z úvěru, tedy z částek 201 131,19 Kč a 5 419,80 Kč, vždy od 2. 8. 2024 do zaplacení. Také žádala další úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 209 445,99 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení.2. Aktuální místo pobytu žalovaného se soudu běžným úředním postupem nepodařilo zjistit, a proto mu byl usnesením zdejšího soudu 10C 13/2025-72 ze dne 6. 3. 2025 ustanoven opatrovník. Ten namítal nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením tvrzené smlouvy o úvěru, rozhodnutí ponechal na úvaze soudu.3. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalovaným dne 13. 4. 2017 bylo zjištěno, že uvedená banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 474 891 Kč. Úvěr byl poskytnut jako spotřebitelský, částečně, ve výši 244 891 Kč, jako účelově vázaný na konsolidaci předchozího úvěru u shodné banky, zbývající část úvěru byla poskytnuta neúčelově. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku dané bance splácet 108 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 7 005 Kč. Ve splátkách se zavázal hradit kromě splátek jistiny i sjednaný úrok při sazbě 10,90 % ročně, jakož i ceny za vedení úvěrového účtu, cenu za zřízení a provádění inkasa splátek, případně další ceny dle ceníku banky. Současně ve smlouvě si smluvní strany dohodly přistoupení žalovaného k pojištění, za což se žalovaný zavázal hradit poplatek ve výši 350 Kč měsíčně. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce, nebo více než 2 splátek bylo ve smlouvě sjednáno oprávnění banky prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Nedílnou součást smlouvy tvořily i Všeobecné obchodní podmínky banky a její Ceník.4. Před uzavřením smlouvy o úvěru banka od žalovaného, ze žádosti o úvěr, zjistila, že jeho příjmy činí 22 000 Kč měsíčně. Banka však vycházela z příjmů 25 000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaný uvedl ve výši 0 Kč, proto banka stanovila tyto výdaje modelem ve výši 6 500 Kč. Žalovaný dále uvedl splátky ve výši 0 Kč, banka však zjistila splátky hypotečního úvěru ve výši 3 533 Kč, revolvingový úvěr s orientační splátkou 2 500 Kč, spotřební úvěr se splátkou 5 430 Kč, který měl být tímto úvěrem zkonsolidován a úvěr na stavební spoření mimo uvedenou banku se splátkou 1 447 Kč. Dále ze žádosti žalovaného vyplynulo, že nemá žádné vyživovací povinnosti, žije ve vlastním domě/bytu se zástavou, je zaměstnanec , právnická osoba, , jiný zdroj příjmů žalovaný neuvedl. Nové celkové splátkové zatížení mělo činit 14 485 Kč. Banka dále tvrdila provedení lustrace v insolvenčním rejstříku, CBCB a interní evidenci, vše bez negativních záznamů, výstupy lustrací doloženy nebyly.5. Z výpisů z běžného účtu žalovaného, ze kterého dle vyjádření o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného banka ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, plyne, že v dubnu 2017 činila čistá mzda žalovaného od uvedeného zaměstnavatele 18 591 Kč, v dubnu 2017 rovněž žalovaný obdržel přeplatek na daních ve výši 35 155 Kč, v březnu 2017 činila výše jeho mzdy zaslané na účet 13 568 Kč, v únoru 2017 pak 8 112 Kč a v lednu 2017 pak 11 429 Kč. V únoru 2017 žalovaný obdržel na účet od zaměstnavatele částku 300 000 Kč, ovšem tato nebyla označena jako mzda a byla poskytnuta mimo rámec pravidelných mezd. Již v červnu 2016 poskytl zaměstnavatel žalovanému částku 200 000 Kč mimo rámec pravidelných výplat mezd, ovšem tehdy žalovaný tuto částku po třech dnech zaměstnavateli vracel. Průměrně činila čistá mzda od zaměstnavatele za období od května 2016 do března 2017 20 745 Kč (bez zohlednění uvedené částky 300 000 Kč). Z účtu žalovaného je také zřejmé, že tento jej používal pro platby do ciziny, dle poznámek zřejmě i pro platby za jiné osoby, kdy na účet přicházely, ale i obratem odcházely platby poměrně vysokých částek. Výdaje, které se dají označit za běžné či obvyklé řádově přesahují částku 6 500 Kč měsíčně.6. Z přehledu k úvěrovému účtu žalovaného plyne, že žalovaný celý úvěr vyčerpal dne 13. 4. 2017. Poté žalovaný hradil sjednané splátky, avšak nepravidelně, resp. se zpožděním. Od roku 2023 se dostával stále častěji do prodlení s úhradou splátek, poslední úhradu provedl dne 1. 2. 2024, poté již nic nezaplatil. Na jistině dlužil částku 201 131,19 Kč.7. Z přípisu banky ze dne 2. 4. 2024 plyne, že upozorňovala žalovaného na neuhrazené splátky s tím, že hrozí zesplatnění celého úvěru. Přípisem ze dne 4. 5. 2024 banka žalovanému oznámila, že ke dni 4. 5. 2024 se stal splatným celý jeho dluh plynoucí z daného úvěru. Výše dlužné částky činila 204 027 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 7. 2024, dohody o úplatě včetně seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla smluvně postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení činila dlužná jistina 201 13,19 Kč, celková výše pohledávky pak 216 615,45 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, jak plyne z přípisu ze dne 19. 8. 2024 a poštovního podacího lístku z téhož dne.9. Z vyjádření žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný celkem dané bance z uvedeného titulu uhradil částku 576 843,91 Kč.10. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní zvláště vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Přípis ze dne 28. 9. 2024 byl odeslán doporučeným způsobem dle poštovního podacího lístku z 30. 9. 2024.11. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným dne 13. 4. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 474 891 Kč, a to tak, že dle ujednání částku 244 891 Kč použila na konsolidaci předchozího úvěru žalovaného u této banky a zbývající část poskytla žalovanému na účet k volnému užití. Žalovaný se zavázal dlužnou částku včetně úroků ve výši 10,9 % ročně a poplatků dle ceníku banky splácet pravidelnými splátkami po 7 005 Kč měsíčně. Dále se zavázal hradit poplatek na sjednaný přístup k pojištění ve výši 350 Kč měsíčně. Žalovaný přestal splátky hradit, banka proto celý dluh ke dni 4. 5. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Dlužná jistina k tomuto datu činila 201 131,19 Kč. Žalovaný nic neuhradil. Před uzavřením smlouvy o úvěru banka posuzovala příjmy a výdaje žalovaného, hodnotila jeho úvěrové zatížení, lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku, v CBCB a interní evidenci. Při hodnocení úvěruschopnosti vycházela z příjmů žalovaného ve výši 25 000 Kč měsíčně, žalovaný ovšem uváděl 22 000 Kč měsíčně a z výpisu z účtů pak plyne ještě nižší průměrný příjem od uvedeného zaměstnavatele 20 745 Kč. Výdaje žalovaného banka stanovila ve výši 6 500 Kč, žalovaný žádné neuvedl, z účtu žalovaného plynou řádově vyšší výdaje. Vyšší částka 300 000 Kč poskytnutá zaměstnavatelem žalovanému v únoru 2017, která se jeví jako nestandartní vzhledem k výši oproti běžné mzdě a k době poskytnutí vedle vyplácené mzdy, nebyla bankou nijak blíže zkoumána, resp. toto nebylo v řízení doloženo. Již v minulosti byla takto poskytnuta zaměstnavatelem žalovanému částka 200 000 Kč, poté byla žalovaným zaměstnavateli vrácena. Pohledávka za žalovaným byla následně smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu zvláště vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.12. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k nepla