10 C 135/2025-53 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 13 671,40 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že dne 12. 9. 2019 se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný ale počínaje dnem 15. 10. 2024 přestal hradit sjednané splátky úvěru. Žalobce celý úvěr zesplatnil. Ani poté žalovaný dluh nevyrovnal. Proto žalobce požadoval po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 13 671,40 Kč, náklady na vymáhání ve výši 800 Kč, úroky ve výši 23 % ročně z částky 13 671,40 Kč vyčíslené za dobu od 16. 10. 2024 do 21. 3. 2025 ve výši 1 350,72 Kč a zákonné úroky z prodlení z částky 15 022,12 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný namítal, že před uzavřením smlouvy o úvěru nedošlo k řádnému zkoumání jeho úvěruschopnosti. Smlouvu považoval proto za neplatnou a měl za to, že byl povinen žalobci vrátit pouze poskytnuté částky, což již učinil. Navrhoval proto, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.3. Soud ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 9. 2019 včetně příloh tvořených mimo jiné formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, tabulkou umořování, smlouvou o inkasní službě, smlouvou o doplňkové službě podpora, zjistil, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu, ve které se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, a to tak že částka 25 040 Kč bude použita na splacení předchozího úvěru žalovaného u žalobce, částka 14 960 Kč bude vyplacena na účet žalovaného a částka 10 000 Kč bude použita na úhradu poplatků za uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal částku 50 000 Kč žalobci vrátit a zaplatit mu i úrok ve výši 23 % ročně, a to formou 72 pravidelných měsíčních splátek po 1 286 Kč. Současně se v příloze smlouvy zavázal hradit i částku 671 Kč měsíčně spolu se splátkou úvěru za doplňkové služby podpora spočívající především v možnosti odložení splátek úvěru za sjednaných podmínek či možnosti přerušení splácení úvěru až na dobu 9 měsíců. Dále se v příloze smlouvy zavázal hradit i částku 206 Kč měsíčně za inkasní službu spočívající v možnosti hradit splátky úvěru formou inkasa z jeho účtu. Dle tabulky umoření byla první splátka úvěru ve výši 1 286 Kč splatná dne 15. 10. 2019, poslední splátka pak dne 15. 9. 2025, v tabulce je uvedeno i rozpočítání splátek na jednotlivé položky, tedy na jistinu úvěru, na úroky, službu podpora a inkasní službu. Dle této tabulky činila uhrazená částka na splátkách jistiny úvěru a úroku do 60. splátky (včetně) splatné dne 15. 9. 2024 částku 77 160 Kč, když zbývající jistina úvěru měla činit k tomuto datu 13 671 Kč. Na službě podpora mělo být do 60. splátky (včetně) zaplaceno 40 260 Kč, na inkasní službě 12 360 Kč.4. Z detailu platby převodem uvnitř banky ze dne 13. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalobce převedl částku 25 040 Kč na svůj další účet, z detailu bezhotovostní platby plyne, že žalobce převedl na účet žalovaného dne 13. 9. 2019 částku 14 960 Kč, přičemž jde o účet, ze kterého bezprostředně předtím přijal platbu od žalovaného ve výši 10 Kč, jak plyne z dalšího detailu bezhotovostní platby.5. Z upomínky ze dne 20. 10. 2024 plyne, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě splátky úvěru v celkové výši 2 463 Kč se splatností dne 15. 10. 2024. Z upomínky č. 2 ze dne 5. 11. 2024 plyne další výzva k úhradě shodné splátky včetně dalších poplatků za upomínky. Ze zesplatnění úvěru včetně předžalobní výzvy ze dne 21. 3. 2025 plyne, že žalobce zesplatnil pro nehrazení splátek celý zbývající dluh z uvedené smlouvy o úvěru a vyzval žalovaného k neprodlené úhradě částky 13 671,40 Kč jakožto dlužné jistiny úvěru, částky 1 350,72 Kč coby kapitalizovaných úroků, částky 800 Kč coby nákladů na upomínkování. Současně požadoval i náhradu nákladů právního zastoupení. V přípise byl žalovaný upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.6. Z přílohy č. 5 ke smlouvě o úvěru plyne obecná metodika žalobce při posuzování úvěruschopnosti klientů, dále dotazník, který vyplňoval žalovaný s tím, že z něho plyne, že žalovaný je svobodný, má dvě vyživovací povinnosti, je vyučen, pracuje jako zaměstnanec u společnosti , právnická osoba, v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou. Nemovitosti nemá, jeho příjem činí 42 653 Kč, náklady 3 800 Kč, na děti 4 000 Kč, na bydlení 5 000 Kč. Závazky má jednorázové ve výši 10 000 Kč a 5 000 Kč. Dále z výstupů z centrální evidence exekucí, evidence neplatných dokladů nevyplynuly žádné negativní informace. Z lustra insolvenčního rejstříku plyne, že žalovaný prošel oddlužením, závěrečné usnesení nabylo právní moci dne 14. 2. 2018. Z nebankovního registru vyšlo horší skóre žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného za červenec 2019 plyne přijetí dvou úvěrů ve výši 10 000 Kč a 5 000 Kč, výplata za červen 2019 ve výši 29 580 Kč, řada sportovních sázek, jakož i celkový záporný počáteční i konečný zůstatek. Ze mzdového listu za červenec 2019 plyne výplata částky 38 973 Kč.7. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu, na základě které žalobce poskytl žalovanému bezhotovostním převodem na účet částku 14 960 Kč, další částku 25 040 Kč žalobce se souhlasem žalovaného použil k úhradě závazku z předchozího úvěru. Částka 10 000 Kč žalovanému vyplacena nebyla, žalobce si jí ponechal na úhradu poplatků. Žalovaný se zavázal 72 měsíců platit splátky ve výši 1 286 Kč na úhradu jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč a na úhradu úroku při sazbě 23 % ročně. Dále se zavázal hradit částku 671 Kč měsíčně za doplňkovou službu podpora a částku 206 Kč měsíčně za inkasní službu. Žalovaný tyto částky hradil, splátky přestal hradit až počínaje splátkou splatnou dne 15. 10. 2024, což byla 61. splátka dle tabulky umoření. Poté ani přes výzvy splátku neuhradil, proto žalobce celý dluh zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě všech dlužných částek, tedy zbývající jistiny úvěru, úroku, nákladů na upomínkování. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla přezkoumána úvěruschopnost žalovaného zjišťováním jeho příjmů, výdajů, celkových poměrů a dosavadního úvěrového zatížení, a to získáváním informací od žalovaného. Dále bylo provedeno lustrum v CEE, evidenci neplatných dokladů bez negativních zjištění, bylo zkoumáno skóre v nebankovním registru s výsledkem zhoršeného skóre, lustrací v insolvenčním rejstříku bylo zjištěno skončené oddlužení, ze mzdového listu za červenec 2019 byl zjištěn příjem ve výši 38 973 Kč, z výpisu z účtu za červenec 2019 vyplynul záporný počáteční i konečný zůstatek, příjem za červen 2019 ve výši 29 580 Kč, přijetí dvou úvěru ve výši 5 000 Kč a 10 000 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím s upozorněním na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.8. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.11. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla přezkoumávána, avšak pouze dílčím způsobem a formálně. Zejména nebyly zkoumány a zohledněny reálné výdaje žalovaného, kdy tyto nebyly nijak ověřovány. Současně z doložených příjmů vyplynula podstatně nižší částka příjmů, než uváděl žalovaný. Krátce před uzavřením smlouvy o úvěru přitom žalovaný čerpal další dva úvěry. I předmětná úvěrová smlouva v sobě zahrnovala konsolidaci dalšího předchozího úvěru. Provedené zkoumání úvěruschopnosti žalovaného se ve svém celku jeví jako ryze formální, vedoucí spíše ke vzniku dluhové pasti u žalovaného, nikoliv k zodpovědnému úvěrování. Proto soud posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tak byl povinen žalobci vrátit pouze poskytnuté finanční prostředky. V řízení bylo zjištěno, že žalobce reálně poskytl žalovanému pouze částku 40 000 Kč. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že žalovaný zaplatil žalobci na úhradu jistiny úvěru a úroků minimálně částku 77 160 Kč, tedy více, než kolik mu bylo poskytnuto. Proto soud posoudil žalobu jako nedůvodnou a zcela ji zamítl.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „