10 C 150/2025-91 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 52 227,40 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, , právnická osoba, , pod obchodní značkou , název, , uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ve které mimo jiné uzavřela se žalovaným i smlouvu o revolvingovém úvěru a poskytnutí kreditní karty. Žalovaný na základě této smlouvy čerpal od uvedené společnosti finanční prostředky, a to opakovaně, až do výše uvěrového rámce 60 000 Kč. Ve smlouvě se přitom zavázal aktuální dlužnou částku pravidelně splácet, a to měsíčními splátkami ve výši 5 % dlužné částky nebo částkou 500 Kč, podle toho, co je vyšší. Současně se zavázal ve splátkách hradit i sjednaný úrok ve výši 22,68 % ročně. Žalovaný ale posléze přestal splátky hradit, a proto uvedená společnost v souladu se smluvním ujednání od smlouvy odstoupila, a to ke dni 30. 11. 2023. Ke dni odstoupení od smlouvy dlužil žalovaný uvedené společnosti na jistině úvěru částku 52 227,40 Kč a na splatných úrocích dalších 6 245,20 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce. Proto se nyní žalobce, namísto původního věřitele, domáhal po žalovaném zaplacení celé dlužné částky, a nadto po něm žádal i další úroky a úroky z prodlení jdoucí z dlužné jistiny úvěru od 1. 12. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Nedostavil se ani k soudnímu jednání, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).3. Z informací o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelskému úvěru a ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných a produktových podmínek a sazebníku , obchodní značka, soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu, ve které se uvedená společnost zavázala opakovaně poskytovat žalovanému finanční prostředky, a to až do výše sjednaného úvěrového rámce 60 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal aktuální dlužnou částku včetně úroků při úrokové sazbě 22,68 % ročně a poplatku dané společnosti pravidelně splácet měsíčními splátkami ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však částkou 500 Kč. Ze specifických podmínek čerpání úvěru plyne, že první čerpání žalovaný provedl nákupem zboží u prodejce, kdy z úvěrového rámce byla vyčerpána částka 20 889 Kč, která byla dle ujednání v úvěrové smlouvě uhrazena přímo prodejci zboží, měsíční splátka včetně sjednaného příspěvku na pojištění činila 1 503 Kč. Dle potvrzovacího dopisu byl k dané smlouvě založen úvěrový účet č. , hodnota, . Z přehledu z uvedeného úvěrového účtu žalovaného plyne, že žalovaný postupně čerpal další finanční prostředky od uvedené společnosti a průběžně je splácel sjednanými splátkami. Ke dni 18. 10. 2023 činila dlužná částka 64 224,28 Kč, z čehož částka 6 245,20 Kč představovala dlužné úroky.4. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného tak, že byly zjišťovány jeho příjmy a ověřovány předloženými náhledy do výpisu z bankovního účtu žalovaného na tři příchozí úhrady výplat od zaměstnavatele žalovaného, jakož i náhledem na celkový stav osobního účtu žalovaného, doložením smlouvy o aktivním bankovním účtu žalovaného. Dále zjišťováním osobních, rodinných poměrů žalovaného, způsobu jeho bydlení, jakož i zjišťováním jeho výdajů, jež byly ověřovány ekonomickým modelem. Uvedené plyne z předložené smlouvy o úvěru, zprávy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného, náhledů do výstupů z bankovního účtu žalovaného a kopií smlouvy o aktivním bankovním účtu.5. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 27. 10. 2023 plyne, že žalovaný byl společností , právnická osoba, informován, že daná společnost pro neplacení ze strany žalovaného odstupuje od úvěrové smlouvy. Žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky ve výši 64 225 Kč nejpozději dne 30. 11. 2023.6. Výpisem z notářského zápisu , spisová značka, ze dne 1. 11. 2023 bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, smluvně postoupena na , právnická osoba, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024, Dohody o úplatě z 31. 10. 2024, seznamu pohledávek dále plyne, že , právnická osoba, . pohledávku za žalovaný dále postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.7. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu zvláště vyzván k úhradě žalované částky s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Předžalobní výzva ze dne 25. 3. 2025 byla žalovanému zasílána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku.8. Skutečnosti vyplývající z uvedených listin neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Žaloba je důvodná.13. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., v platném znění. Právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ze smlouvy splnila, když žalovanému opakovaně poskytovala sjednané finanční prostředky. Naopak žalovaný svým povinnostem ze smlouvy nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky, jimž měl hradit jak příslušnou část aktuální jistiny úvěru, tak i sjednané úroky a poplatky. Proto mohla právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou i s § 1931 o. z. od smlouvy odstoupit a požadovat po žalovaném okamžitou úhradu celé dlužné částky. Dále bylo v řízení prokázáno, že pohledávka za žalovaným z uvedeného titulu byla smluvně dle § 1879 a násl. postoupena přes přechodného věřitele až na žalobkyni. Proto soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku, ve výši žalované částky, zaplatit právě žalobkyni. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části žádající po žalovaném úroky a úroky z prodlení, když současně ověřil, že výše těchto úroků a úroků z prodlení nepřekračuje maximální povolenou výši stanovenou právními předpisy.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 852,80 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 090 Kč, z odměny advokáta určené dle § 6, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, dále jen a. t., za provedené úkony právní služby ve výši 4 x 3 220 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast u soudního jednání) a z částky 4 x 450 Kč coby paušální náhrady hotových výdajů advokáta k uvedeným úkonům právní služby dle § 13 odst. 4 a. t., z 21 %DPH z uvedených částek kromě soudního poplatku, tedy z částky 14 680Kč, ve výši 3 082,80 Kč. Pro úplnost soud dodává, že za účelný úkon právní služby nepovažoval doplnění žalobních tvrzení žalobkyní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, učiněné k výzvě soudu, neboť šlo o tvrzení, která měla být učiněna již v žalobě.