13 C 121/2025-49 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 30 528 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalovanému. Tvrdila, že dne 17. 6. 2024 uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl v červnu 2024 žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal celkovou dlužnou částku právnímu předchůdci vrátit a zaplatit mu za to úrok ve výši 5 528 Kč, jež představoval výši úroku 269,03 % ročně. Žalovaný však v uvedeném termínu svůj dluh řádně a včas nezaplatil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Proto se žalobkyně po žalovaném domáhala úhrady jak dlužné jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč a smluvního úroku ve výši 5 528 Kč.2. K výzvě soudu ohledně doplnění tvrzení a důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně sdělila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr a z informací získaných příslušných úvěrových registrů, zejména Solus, Czech Non banking Credit Bureau a.,s., Brki, Nrki, Isir, Na základě těchto údajů nebyly zjištěny žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by žalovaný byl v prodlení s jinými závazky, v exekuci či insolvenčním řízení.3. Žalovaný podal proti platebnímu rozkazu včasný odpor. Ve svém podání uvedl, že nepopírá uzavření smlouvy. Namítl však, že se v době jejího uzavření nacházel v tíživé finanční situaci. Dále uvedl, že právní předchůdce žalobkyně řádně neprověřil jeho úvěruschopnost, a proto neuznává nárok na zaplacení smluvního úroku ani úroku z prodlení z této částky, když smlouvu považuje za neplatnou. Navrhl, aby soud žalobkyni přiznal pouze jistinu pohledávky ve výši 25 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve splátkách, ve zbytku žaloby, aby soud žalobu zamítl.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 6. 2024 a jejich dodatků dodatku ze dnů 18. 6. 2024 a 24. 6. 2024 včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uzavřel se právním předchůdcem žalobkyně s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku smlouvu, ve které se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit ji poplatek ve výši 1 150 Kč. To vše se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni nejpozději do 17. 7. 2024. Dodatky ze dnů 18. 6. 2024 a 24. 6. 2024 ke smlouvě došlo k navýšení zapůjčené částky na 25 000 Kč a k navýšení poplatku na částku 5 528 Kč. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou dlužných částek přirůstá poplatek k jistině zápůjčky, žalovaný byl dále povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a rovněž byl povinen uhradit poplatky dle sazebníku, zejména za každou písemnou (listinnou) upomínku ve výši 50 Kč. A žalobkyně měla také v případě prodlení žalovaného právo účtovat žalovanému zákonné úroky z prodlení.5. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že žalovaný ze svého účtu č. účtu , č. účtu, provedl verifikační platbu na účet právního předchůdce žalobkyně a právní předchůdce žalobkyně provedl platby na účet žalovaného v celkové výši 25 000 Kč.6. Z upomínky ze dne 20. 8. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl právním předchůdcem žalobkyně k úhradě dlužné částky s příslušenstvím opakovaně vyzýván.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.8. Soud z předžalobní výzvy zjistil, že žalovaný byl znovu zvláště vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva ze dne 18. 1. 2025 byla žalované zaslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku z téhož dne.9. Po provedeném dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru.10. V řízení se nepodařilo prokázat, že by před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně jakkoliv zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 25 000 Kč. Pohledávka byla řádně postoupena na žalobkyni. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil, ačkoliv byl k tomu žalobkyní opakovaně vyzýván, a to i tzv. předžalobní výzvou.11. Žaloba je částečně důvodná.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť smlouva uzavřená mezi účastníky je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Před jejím uzavřením nedošlo k náležitému přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že pouhé obecné tvrzení o provedení lustrace v registrech bez doložení konkrétního obsahu a bez vyhodnocení příjmů, výdajů a majetkových poměrů žalovaného není způsobilé prokázat splnění zákonné povinnosti poskytovatele úvěru.14. Proto žalovanému vznikla povinnost pouze vrátit částku odpovídající poskytnuté jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaného byla na jistině úvěru poskytnuta částka 25 000 Kč a žalovaný na dluh ničeho žalobkyni neuhradil, je povinný tuto částku ve výši jistiny žalobkyni zaplatit.15. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 z 20. 4. 2022 je v případě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovena nová splatnost ohledně vrácení poskytnuté jistiny, která se odvíjí od možností spotřebitele, zde žalovaného. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval své možnosti k vrácení jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný své možnosti nijak blíže nespecifikoval, soud uzavírá, že mu nic nebrání v plnění přiznané částky a je schopen ji uhradit v běžné pariční lhůtě. Soud proto určuje splatnost přiznané částky do tří dnů od právní moci rozsudku. Jde tedy o nově soudem stanovenou splatnost přiznané částky, přičemž nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení by žalobkyni vznikl až poté, co by žalovaný v této lhůtě splatnosti uvedenou částku nezaplatil. V podrobnostech soud odkazuje na uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Ve zbývající části byla žaloba s ohledem na neplatnost smlouvy jako nedůvodná zamítnuta.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z 81,89 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 631,56 Kč, přičemž tato částka představuje 63,78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,11 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 222 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 528 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.