13 C 170/2025-24 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou
ECLI: ECLI:CZ:OSRK:2025:13.C.170.2025.1 Datum: 2025-08-28 Předmět: o zaplacení 256 230,80 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb."] ["dokazování""náklady řízení""smlouva o úvěru""postoupení pohledávky""lhůty""náhrada nákladů"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o zaplacení 256 230,80 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 115a (99/1963 Sb.).
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 256 230,80 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě smlouvy č. , číslo, ze dne 21. 6. 2022. Žalobkyně tvrdila, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla úvěr z části účelový a z části neúčelový ve výši 286 000 Kč. Žalovaná se přitom ve smlouvě zavázala žalobkyni za poskytnutí úvěru zaplatit úrok ve výši 6,9 % v pravidelných 84měsíčních splátkách ve výši jedné splátky 4 303 Kč. Žalovaná svůj dluh řádně neuhradila, když od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky celkem 15 200 Kč, poté neuhradila ničeho. Proto se po ní žalobkyně domáhala úhrady dlužné jistiny úvěru spolu s poplatkem a příslušenstvím úvěru.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 21. 6. 2022 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena z části účelová smlouva o úvěru a z části neúčelová. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala, že poskytne žalované finanční prostředky ve výši 286 000 Kč, a to za účelem splacení peněžitých závazků žalované, uzavřených mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ve výši 37 000 Kč a žalovanou a společností , právnická osoba, ve výši 57 000 Kč na účet uvedených společností. Ve zbylé částce bylo ujednáno čerpání částky na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit žalobkyni a spolu s tím zaplatit i úrok ve výši 6,90 % ročně. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku žalobkyni uhradit v 84měsíšních anuitních splátkách ve výši jedné splátky 4 303 Kč. Ve smlouvě bylo rovněž sjednáno pojištění pro případ smrti nebo invalidity 3. stupně, pro případ pracovní neschopnosti a pro případ ztráty příjmu. Dále byla sjednána smluvní pokuta pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení. Dále bylo sjednáno, že pokud žalovaná ve lhůtě 30 dní od prvního upomenutí dlužnou částku neuhradí, je žalobkyně oprávněna jistinu úvěru zesplatnit ke dni uvedeném v oznámení. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky pro ČSOB Spotřebitelské úvěry.5. Ze žádosti žalované o úvěr, z interního posouzení úvěruschopnosti (report průběhu schvalování), výpisu z účtu žalované a z výstupu z externích registrů (Informace z , právnická osoba, ) bylo ověřeno, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalované.6. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 6. 2022 do 30. 6. 2022 bylo ověřeno, že žalovaná část neúčelového úvěru ve výši 191 000 Kč vyčerpala dne 24. 6. 2022.7. Z předložených přípisů plyne, že žalované byla obyčejnou zásilkou zaslána 1. výzva a 1. upomínka k zaplacení dlužných splátek, poslední výzva k zaplacení dluhu ze dne 26. 2. 2024 byla žalované zaslána doporučeným způsobem. Tato výzva obsahovala upozornění, že pokud nebude dluh vyrovnán do 25. 2. 2024, dojde k zesplatnění celého úvěru. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 5. 2024 vyplývá, že pro prodlení žalované s hrazením splátek úvěru, prohlásila žalobkyně ke dni 16. 5. 2024 všechny své pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu, který ke dni 16. 5. 2024 činil 267 089,33 Kč.8. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní znovu zvláště vyzvána k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Předžalobní výzva k úhradě dluhu ze dne 4. 4. 2025 byla žalované zaslána doporučeně.9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.10. Žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 21.6. 2022 smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy obdržela z části účelový a z části neúčelový úvěr v celkové výši 286 000 Kč. Žalobkyně tak poskytla žalované finanční prostředky, a to za účelem splacení peněžitých závazků žalované, uzavřených mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ve výši 38 000 Kč a žalovanou a společností , právnická osoba, ve výši 57 000 Kč. Ve zbylé částce – 191 000 Kč žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky na účet č. , č. účtu, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit za to sjednaný úrok ve výši 6,9 % ročně. Před uzavřením smluv byla úvěruschopnost žalované přezkoumána. Výše příjmu byla ověřována. Žalobkyně rovněž zkoumala výši výdajů a úvěrové finanční zatížení žalované. Z důvodu prodlení žalobkyně úvěr prohlásila za splatný, o čemž žalovanou vyrozuměla dopisem ze dne 17. 5. 2024. Před podáním žaloby byla žalovaná zvláště vyzvána k úhradě žalované částky s tím, že byla upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.14. Žaloba je důvodná.15. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i příslušná ustanovení o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z. Žalobkyně jako úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když žalované poskytla sjednanou částku 286 000 Kč. Žalovaná coby úvěrovaná svým smluvním povinnostem nedostála, neboť přestal hradit sjednané splátky, jimiž měla splatit, jak jistinu úvěru, tak i sjednané úroky a poplatky včetně poplatku na pojištění. Proto žalobkyně mohla v souladu se smlouvou celý úvěr zesplatnit a požadovat po žalované okamžitou úhradu celého dluhu, tvořeného dlužnou jistinou úvěru a poplatky, což v součtu odpovídá žalované částce. A protože tak žalovaná dosud neučinila, uložil ji soud povinnost uhradit žalobkyni celou žalovanou částku. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na úroky vznikl žalobkyni nárok přímo ze smlouvy o úvěru ve spojení s § 2395 o. z., a na úroky z prodlení pak vznikl žalobkyni nárok dle § 1970 o. z., když žalovaná se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků i úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou právními předpisy, zejména v případě úroků dle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a v případě úroků z prodlení dle citovaného nařízení vlády č. 351/2013 Sb.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40 137 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 250 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 256 230,80 Kč sestávající z částky 9 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 670 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 9 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 700 Kč ve výši 5 187 Kč.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.