13 C 178/2025-30 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 75 642,57 Kč s příslušenstvím z titulu spotřebitelského úvěru. Tvrdila, že jeho právní předchůdkyně, společnost , jméno, jednala se žalovaným o uzavření smlouvy o úvěru. Uzavření smlouvy žalobkyně dokládá úvěrovou smlouvou ze dne 27. 8. 2024, na základě které poskytla žalovanému částku 50699 Kč. Jelikož tato částka byla žalovanému poskytnuta na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru na účet žalované č. , č. účtu, , domáhá se žalobkyně, na kterou v mezidobí pohledávka za žalovanou přešla, vrácení celé této částky. Současně po žalovaném požaduje i zákonné úroky z prodlení z této částky, neboť žalovaná uvedenou částku na výzvu žalobkyně řádně a včas nevrátil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 27. 8. 2024 a standartních informací o spotřebitelském úvěru a standardních podmínek úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice soud zjistil, že žalovaný jednal s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku s původním věřitelem o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru do výše maximálního úvěrového limitu 45 000 Kč s denní úrokovou sazbou 0,4026 % za den, tj. 146,949 % ročně. Předložená smlouva však neobsahuje podpis ani jiný nezaměnitelný identifikátor žalovaného. Z předložených důkazů neplyne zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru.5. Z potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 50 699 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky mezi společností , jméno, a , Jméno žalobkyně, . ze dne 27. 1. 2020 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 4. 2025. Jež byl žalovanému odeslán doporučeným způsobem téhož dne.7. Z přehledu plateb a výběrů soud zjistil, že žalovanému byla dne 27. 8. 2024 vyplacena částka 45 000 Kč, dne 14. 9. 2024 částka 4 100 Kč a dne 12. 10. 2024 částka 1 599 Kč. Žalovaný uhradil na dluh dne 12. 9. 2024 7 000 Kč a dne 12. 10. 2024 7 000 Kč.8. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě celé žalované částky s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dlužné částky s příslušenstvím soudní cestou.9. Ze zprávy banky soud zjistil, že žalovaný je majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, , dále bylo zjištěno, že mu byly připsány peněžní prostředky ve výši 50 699 Kč od právního předchůdce žalobkyně.10. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný jednal s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku s původním věřitelem o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Předložená smlouva však neobsahuje podpis ani jiný nezaměnitelný identifikátor žalovaného. Z předložených důkazů neplyne ani zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 50 699 Kč. Žalovaný na dluh uhradil částku 14 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem, odeslaným žalovanému doporučeně dne 11. 4. 2025. Současně byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě celé žalované částky s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dlužné částky s příslušenstvím soudní cestou.11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), kdo na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.13. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.15. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla společností právním předchůdcem žalobkyně. vyplacena částka 50 699 Kč, aniž by k tomu svědčil platný právní důvod, neboť předložená smlouva neobsahuje podpis ani jiný nezaměnitelný identifikátor žalovaného. Proto soud považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou. Dle tohoto ustanovení pak uložil žalovanému pouze povinnost vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru, sníženou o již zaplacené částky. Žalovaný na dluh uhradil 14 000 Kč. Konkrétně je tak žalovaný povinen zaplatit částku 36 699 Kč. Tuto částku je pak povinen zaplatit žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na ni pohledávka za žalovaným smluvně dle § 1879 a násl. o. z. přešla. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o.z., které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný byl vyzván k vrácení této částky, avšak žalovaný tak dosud neučinil. Protože dle § 1880 o.z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se úroků z prodlení. Na ty vznikl žalobkyni nárok dle § 1970 o.z., neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Úrok z prodlení soud přiznal žalobkyni od 16. 4. 2025, tedy od data doručení předžalobní upomínky, neboť toto datum má soud za první výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení, prokazatelně žalovanému doručenou. V otázce doručení soud postupoval podle domněnky doby dojití podle § 573 o.z. kdy se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Zásilka byla odeslána 11. 4. 2025. Soud přitom přezkoumal, že požadované úroky z prodlení včetně data, od kterého jsou žádány, a jejich výše, odpovídá i nařízení vlády č. 351/2013 Sb.16. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého poměřoval úspěch a neúspěch účastníků řízení. Do celkového úspěchu i neúspěchu procesních stran byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. V dané věci byla více úspěšný žalovaný, nicméně žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.