13 C 214/2025-35 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 13 834,18 Kč s příslušenstvím z titulu spotřebitelského úvěru. Tvrdila, že jeho právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. Uzavření smlouvy žalobkyně dokládá úvěrovou smlouvou ze dne 31. 1. 2023, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky. Jelikož byly žalované poskytnuty peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru na účet žalovaného č. , č. účtu, , domáhá se žalobkyně, na kterou v mezidobí pohledávka za žalovaným přešla, vrácení celé této částky. Současně po žalovaném požaduje i zákonné úroky z prodlení z této částky, neboť žalovaný uvedenou částku na výzvu žalobkyně řádně a včas nevrátil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 31. 1. 2023 a standartních informací o spotřebitelském úvěru a všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené se společností , právnická osoba, soud zjistil, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru do výše 13 910 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového rámce a žalovaný se zavázal původnímu věřiteli celkem zaplatit 63 681,42 Kč při úrokové sazbě tj. 457,50 % ročně. Termín splatnosti byl stanoven na 31. 1. 2025. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku splácet minimálními částkami k zaplacení ve výši 10 % z použité částky spolu s úroky a penále nashromážděné během doby čerpání úvěru, nejméně však 500 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení. Pro případ prodlení delšího 60 dní bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru.5. Z čestného prohlášení o výši příjmů a výdajů klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, jeho čistý měsíční příjem činí 28 000 Kč, měsíční výdaje za domácnost 4 000 Kč a nemá žádné další splátky u jiných společností.6. Z potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 49 981 Kč, a to prostřednictvím platební brány , právnická osoba7. Z výzvy před zesplatněním ze dne 18. 12. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu a informoval ho o prohlášení úvěru za okamžitě splatný.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky mezi společností , právnická osoba, s , právnická osoba, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na , právnická osoba, , následně byla pohledávka ze spolčenosti , právnická osoba, postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 6. 2025. Jež byl žalovanému odeslán doporučeným způsobem téhož dne.9. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný byla žalobkyní vyzván k úhradě celé dlužné částky s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.10. Ze zprávy banky soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem a disponentem účtu č. , č. účtu, , zároveň soud zjistil, že na tento účet byly připsány prostředky v celkové výši 49 981 Kč, od společnosti skrze platební bránu , právnická osoba11. Ze statistiky České národní banky bylo zjištěno, že v lednu roku 2023 činila obvyklá úroková sazba u úvěrů na spotřebu při fixaci nad 1 rok do 5 let včetně 10,20 % ročně.12. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru.13. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše 13 910 Kč. Dle smlouvy byl žalovaný povinen vrátit uvedené společnosti částku 63 681,42 Kč při vyčísleném úroku při sazbě 457,50 % ročně. Obvyklá úroková sazba u obdobných úvěrů v daném období nepřesahovala 11 % ročně. Žalovaný měl dle smlouvy úhradu celkové dlužné částky provést minimální částkami k zaplacení ve výši 10 % z použité částky spolu s úroky a penále nashromážděné během doby čerpání úvěru, nejméně však 500 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému 49 981 Kč. Žalovaný ale hradil splátky nepravidelně. Úvěr byl žalobkyní ke dni 19. 12. 2023 prohlášen za splatný, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Celkem žalovaný uhradil žalobkyni 36 146,82 Kč. Pohledávka za žalovaným z uvedeného titulu byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.17. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.18. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.19. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.20. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 457 % ročně, což je mnohonásobně vyšší sazba, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Soud tak považuje sjednanou úrokovou sazbu za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Soud přitom uzavírá, že tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.21. Proto soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o.z. jako celek. V takovém případě však již nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 o. z. K neplatnosti podle § 588 o.z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu strany žalovaného.22. Soud tedy nárok žalobkyně posoudil dle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť zde došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 49 981 Kč, z čehož žalovaný vrátil pouze částku 36 146,82 Kč. Proto soud uložil žalovanému povinnost vrátit žalovanou částku, a to 13 834,18 Kč, jakož to, o co se bez spravedlivého důvodu obohatil. Tuto částku je přitom žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobkyni tato pohledávka za žalovaným smluvně přešla ve smyslu § 1879 a násl. o. z. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Na ty vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně a posléze i žalobkyni právo dle § 1970 o. z., neboť žalovaný se ocitl se svým peněžitým dluhem v prodlení, když za první výzvu k vrácení celé dlužné částky soud považuje oznámení o zesplatnění. Soud přitom ověřil, že výše žádaných úroků z prodlení odpovídá výši určené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.23. O náhr