13 C 229/2025-41 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 35 902 Kč s příslušenstvím, když tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru v původní výši 2 800 Kč, ale následně žalovaný na základě žádosti o navýšení čerpal úvěr v konečné výši 30 000 Kč. Tvrdila, že žalovaný do uvedené splatnosti úvěr neuhradil a dostal se do prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě, ani přes to ničeho neuhradil.2. Žalobkyně na výzvu soudu k doložení provedení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení o jeho příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje příslušnými lustracemi a tvrzenými příjmy a výdaji. Uvedla, že žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu, není si vědom, že by byl veden v evidenci dlužníků, v insolvenčním rejstříku či evidenci exekucí.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádala o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).4. Ze smlouvy o úvěru č. 479319005 soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 20. 10. 2024 prostřednictvím komunikace na dálku se společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše 2 800 Kč s úrokem vyjádřeném pevnou částkou 650 Kč, jež představovala pevnou roční úrokovou sazbu (do splatnosti) ve výši 282.44 % ročně.5. Z dodatků ke smlouvě č.1-17 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně 17 dodatků o prodloužení původní smlouvy č. 479319005 na základě kterých si postupně navyšoval úvěr až do výše 30 000 Kč s úrokovou sazbou 239,36 % ročně, odpovídající úroku ve výši 5 902 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena na žalobkyni.7. Přípisem ze dne 20. 5. 2025 žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2024. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě celé žalované částky s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Ze souvisejícího podacího lístku , hodnota, soud zjistil, že přípis a výzva byly žalovanému odeslány doporučeným způsobem téhož dne.8. Z potvrzení o provedených platbách prostřednictvím brány soud zjistil, že žalobkyně převedla na účet žalovaného částku 30 000 Kč.9. Ze zprávy příslušné banky a z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, má soud za prokázané, že žalovanému byla poukázána částka na jeho účet od právního předchůdce žalobkyně ve výši 30 000 Kč.10. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, na základě které poskytl žalované částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 5 902 Kč, který odpovídal roční úrokové sazbě 239,36 %. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně celkem zaplatit 35 902 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla řádně přezkoumána. Poskytnutí částky 30 000 Kč bylo doloženo výpisem z účtu právního předchůdce žalobkyně vedeného u banky , právnická osoba, . Žalovaný byl upomínán k úhradě dlužných splátek. Ze zprávy banky bylo zjištěno, že právní předchůdce poskytl žalovanému uvedenou částku. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně, byla postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Žalovaný ničeho na dluh neuhradil.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.13. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv byla přezkoumávána pouze dílčím způsobem, a to dle údajů zjištěných jen od žalovaného s doložením výše jeho příjmů, výdajová stránka a další finanční či úvěrové zatížení zkoumáno nebylo. Z toho všeho soud usuzuje, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno pouze formálně a vedlo spíše ke vzniku dluhové pasti u žalovaného, nikoliv k zodpovědnému úvěrování. Proto soud považuje uzavřenou smlouvu ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou. Soud mimo jiné shledal, že sjednaná úroková sazba ve výši 239,36 % ročně (původně 282,44 % ročně) podstatně přesahuje obvyklou úrokovou míru a je proto v rozporu s dobrými mravy.14. Soud tedy nárok žalobkyně posoudil dle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť zde došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, z čehož žalovaný ničeho nevrátil. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 30 000 Kč, jakož to, o co se bez spravedlivého důvodu obohatil. Tuto částku je přitom žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobkyni tato pohledávka za žalovaným smluvně přešla ve smyslu § 1879 a násl. o. z.15. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 z 20. 4. 2022 je v případě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovena nová splatnost ohledně vrácení poskytnuté jistiny, která se odvíjí od možností spotřebitele, zde žalovanému. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval své možnosti k vrácení jistiny úvěru. A protože tak neučinil, soud uzavřel, že munic nebrání a je schopen vrátit dlužnou jistinu ve lhůtě odpovídající procesně stanovené obecné pariční lhůtě, tedy do tří dnů od právní moci rozsudku. Jde tedy o nově soudem stanovenou splatnost přiznané částky, přičemž nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení by žalobkyni vznikl až poté, co by žalovaný v této lhůtě splatnosti uvedenou částku nezaplatil. V podrobnostech soud odkazuje na uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Ve zbývající části byla žaloba s ohledem na neplatnost smlouvy jako nedůvodná zamítnuta.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 575,39 Kč, přičemž tato částka představuje 67,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83,56 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 16,44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 437 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 902 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.