13 C 242/2025-31 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 095,96 Kč s příslušenstvím z titulu spotřebitelského úvěru. Tvrdila, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr až do výše 22 600 Kč. Uzavření smlouvy žalobkyně dokládá úvěrovou smlouvou ze dne 15. 1. 2025. Jelikož žalobkyně poskytla peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, domáhá se žalobkyně vrácení žalované částky. Současně po žalovaném požaduje i zákonné úroky z prodlení z této částky, neboť žalovaný uvedenou částku na výzvu žalobkyně řádně a včas nevrátil a smluvní pokutu.2. Žalobkyně na výzvu soudu k doložení provedení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy nereagovala.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádala o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).4. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. 25220998 ze dne 15. 1. 2025 soud zjistil, že s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku byla mezi účastníky uzavřena smlouva, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 22 600 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit i s denním úrokem ve výši 1,016 % denně. Dále se zavázal zaplatit žalobkyni poplatky za vybrané doplňkové služby. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně. Součástí smlouvy bylo právo žalobkyně na smluvní pokutu výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení.5. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně předložila obecnou metodiku zkoumání úvěruschopnosti a dále interní výstup, ze kterého vyplývá zjištěný příjem žalovaného ve výši 28 302Kč, počet členů domácnosti s příjmem 1, pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 5 500 Kč, pravidelné výdaje na bydlení ve výši 11 200 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 1 000 Kč, ostatní výdaje 1 500 Kč. Vypočítané minimální výdaje činily 13 960 Kč. Příjem žalovaného měl být ověřován bankovním výpisem, který obsahoval příjmové transakce, o jaký druh příjmu uvedeno nebylo, ani ze kdy byl uvedený bankovní výpis.6. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně provedla platby na účet žalovaného ve výši 8 000 Kč dne 15. 1. 2025.7. Z emailové upomínky ze dne 16. 5. 2025 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno vypovězení smlouvy o úvěru a současně byl prostřednictvím emailu vyzván k úhradě celkové dlužné částky. Email byl žalovanému doručen téhož dne.8. Soud z předžalobní výzvy zjistil, že žalovaný byl znovu zvláště vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva ze dne 29. 8. 2025 byla žalovanému zaslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku dne 2. 9. 2025.9. Ze zprávy banky žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč.10. Po provedeném dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru.11. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřela se žalobkyní smlouvu, na základě které poskytl žalované částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 1,016 % denně. Úvěruschopnost žalovaného byla sice přezkoumávána, avšak toto zkoumání se jeví pouze jako formální, vedoucí spíše k dluhové pasti žalovaného, nikoliv k zodpovědnému úvěrování. Poskytnutí částky 8 000 Kč bylo doloženo výpisem z účtu žalobkyně. Žalovaný byla upomínán k úhradě dlužných splátek. Ze zprávy banky bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované uvedenou částku. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Žalovaný nic z poskytnutých finančních prostředků žalobkyni nevrátil.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.14. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru však nebylo v řízení nijak prokázáno. Proto soud považuje uzavřenou smlouvu ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou.15. Soud tedy nárok žalobkyně posoudil dle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť zde došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 000 Kč, z čehož žalovaný ničeho nevrátil. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 8 000 Kč, jakož to, o co se bez spravedlivého důvodu obohatil.16. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 z 20. 4. 2022 je v případě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovena nová splatnost ohledně vrácení poskytnuté jistiny, která se odvíjí od možností spotřebitele, zde žalovaného. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval své možnosti k vrácení jistiny úvěru. A protože tak neučinil, soud uzavřel, že mu nic nebrání a je schopen vrátit dlužnou jistinu ve lhůtě odpovídající procesně stanovené obecné pariční lhůtě, tedy do tří dnů od právní moci rozsudku. Jde tedy o nově soudem stanovenou splatnost přiznané částky, přičemž nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení by žalobkyni vznikl až poté, co by žalovaný v této lhůtě splatnosti uvedenou částku nezaplatil. V podrobnostech soud odkazuje na uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Ve zbývající části byla žaloba s ohledem na neplatnost smlouvy jako nedůvodná zamítnuta.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 694,80 Kč, přičemž tato částka představuje 11,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,79 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 44,21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 095,96 Kč sestávající z částky 1 860 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 930 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a.