3 C 209/2024-96 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 26. 9. 2024 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se určení vlastnického práva k pozemkům výše popsaným. Tvrdil, že je získal do vlastnictví vydržením, když je on a jeho právní předchůdci užívají nejméně od první poloviny 20. století, minimálně od r. 1950. Sousedé rodiny žalobce - , jméno FO, opustili oba pozemky v první polovině 20. století a přenechali je do vlastnictví a užívání dědovi žalobce. Oba pozemky navazují na ostatní pozemky žalobce a tvoří s nimi jeden celek. Žalobce a jeho právní předchůdci je užívali nejméně 80 let v dobré víře, bez zlých úmyslů, starali se o ně a obhospodařovali je. Ani neřešili, kde přesně vedou jejich vlastnické hranice. Jejich vlastnictví nikdo nezpochybňoval, nikdo je v užívání nerušil. Teprve v r. 2024 si žalobce povšiml zprávy ve veřejných sdělovacích prostředcích, že stát získal do vlastnictví tisíce pozemků v návaznosti na uplynutí 10leté přechodné lhůty od účinnosti nového občanského zákoníku. Tehdy se začal zajímat o rodinné pozemky a zjistil, že dva z nich mají v katastru zapsané jiné vlastníky.Žalobce tvrdil, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro mimořádné vydržení, když se jeho předkové ujali vlastnictví na základě dohody s , jméno FO, , nikomu tím neškodili, starali se nepřetržitě o oba pozemky, chovali se jako vlastníci a nebyli nikým rušeni. , Jméno žalobce, , děd žalobce na pozemcích hospodařil. Asi rok před smrtí daroval veškerý hospodářský majetek (živý a mrtvý inventář) svému synovi , jméno FO, a vnukovi (žalobci), s výjimkou dvou dotčených pozemků po , jméno FO, (, Anonymizováno, ), jež daroval svému synovi s tím, aby je na vnuka převedl i s dalšími pozemky a majetkem, pokud se ukáže, že to vnuk myslí s hospodařením vážně. Děd zároveň zavázal svého syna slibem, že když bude vnuk dobrý hospodář, daruje syn vnukovi ve vhodnou dobu (dle vlastní úvahy) všechny zapsané pozemky včetně dvou nezapsaných pozemků po , jméno FO, a že se postarají o babičku. Když děd žalobce v r. 1996 zemřel, zdědili po něm majetek otec žalobce a jeho sestry. Od 90. let 20. stol. hospodařil žalobce na obou pozemcích – pásl ovce na pozemku , Anonymizováno, a provádí prořezávku stromů na , Anonymizováno, , to vše se souhlasem příbuzných (otce a tet). V letech 2000 – 2001 žalobce dokončil přestavbu usedlosti a rozhodl se pro hospodaření na plný úvazek a rozšíření hospodářství o chov hovězího dobytka. V tu samou dobu jeho otec , Jméno žalobce, převedl na žalobce veškerý majetek související s hospodářstvím a s usedlostí. Žalobce dostal okolní pozemky darem od svého otce v r. 2001. Jejich přítel , jméno FO, jim připravil darovací smlouvu o darování živého a mrtvého inventáře hospodářství a také pozemků , Anonymizováno, Upozornil je, že věc je potřeba dořešit u notáře (právníka) do podoby právně bezvadných smluv a že ohledně pozemků , Anonymizováno, by to chtělo nějakého právníka, který se specializuje na pozemkové právo. Žalobce i jeho otec podepsali listinu a předali ji spolu s dalšími listinami notáři. Ten sepsal jinou darovací smlouvu, tu žalobce se svým otcem podepsali a podali s návrhem vkladu na katastrální úřad. V této nové smlouvě již nebylo uvedeno nic o pozemcích , Anonymizováno, . Smlouva připravená , jméno FO, se někde ztratila.2. První žalovaný nesouhlasil se žalobou a navrhl její zamítnutí. Tvrdil, že mezi domem žalobce a pozemkem , Anonymizováno, je příjezdová cesta k domu žalobce a sousednímu domu. Pozemek , Anonymizováno, tak není souvislým pokračováním plochy ostatních pozemků, které patří žalobci. Již v r. 2010 muselo být žalobci jasné, že pozemek , Anonymizováno, má jiného vlastníka. Toho roku byl v kat. úz. , adresa, projednán návrh jednoduchých pozemkových úprav. Žalobce byl účastníkem tohoto řízení, pozemková úprava se týkala všech vlastníků v katastrálním území , adresa, mj. všech pozemků žalobce v tomto katastrálním území. I žalobce dostal písemné upozornění, u kterýchže pozemků vlastnické právo nabývá a u kterýchže je pozbývá. Již z toho mělo být žalobci patrné, že není vlastníkem pozemku , Anonymizováno, . Od r. 1932 až do r. 2010 byli jako vlastníci pozemku , Anonymizováno, stále zapsáni , jméno FO, . Do 31. 12. 1950 platil ABGB a intabulační princip. Je tedy nepravděpodobné, že by snad právní předchůdci žalobce nezaknihovali vlastnické právo, pokud by je získali k pozemkům, na kterých hospodařili. Pokud by se žalobce dovolával výprosy, potom ta nemohla být základem získání vlastnického práva. Dále tvrdil, že žalobce by měl platit daně z pozemků, o kterých byl přesvědčen, že mu patří.3. Ani 2. žalovaný nesouhlasil se žalobou. Také navrhl její zamítnutí. Argumentoval tím, že občasné užívání cizího pozemku nelze považovat za držbu práva. Tvrdil, že Lesy ČR hospodaří na pozemku , Anonymizováno, od r. 1987, kdy jim byl svěřen rozhodnutím MNV , adresa, do užívání. Upozornil, že žalobce si je vědom, že pozemky patří jinému vlastníku. Zabrání cizího pozemku nevede k získání vlastnictví, stejně tak ani užívání na základě výprosy či trvalého nájmu. Pokud žalobce tvrdí, že užívá pozemek , Anonymizováno, , potom by měl také tvrdit, jakým způsobem jej užívá a že se stará jako vlastník. Protože se jedná o lesní pozemek, nepřipadá u něj tedy v úvahu užívání sečením a lesní zákon podrobně stanoví, co se rozumí hospodařením v lese. Naproti tomu musí druhý žalovaný lesní pozemek obhospodařovat a udržovat. Druhý žalovaný tak činil a činí. Pozemek je zařazen v lesních hospodářských osnovách (LHO) a druhý žalovaný v něm hospodaří, včetně těžby.4. Žalobce tvrdil, že v rámci pozemkových úprav se jednotliví vlastníci zajímali pouze o svoje pozemky, nikoliv o pozemky jiných vlastníků. Tak ani žalobce se nezajímal o pozemky jiných vlastníků. Pozemkové úpravy se netýkaly všech jeho pozemků. Odmítl, že by snad z pouhé účasti v onom řízení plynula nutnost jeho vědomí o tom, že mu nepatří pozemek , Anonymizováno, . Potvrdil, že mu v rámci řízení o pozemkových úpravách bylo doručeno rozhodnutí Pozemkového úřadu Rychnov n/Kn ze dne 29. 9. 2010, č. j. PÚ 2271/10 DI o výměně nebo přechodu vlastnických práv a zřízení nebo zrušení věcného břemene, včetně přílohy (soupisu pozemků v katastrálním území , adresa, , ke kterým nabyl či pozbyl vlastnické právo). Žalobce se dovolával toho, že je právní laik a právo nezná. Žalobce rovněž tvrdil, že na pozemku , Anonymizováno, není les (ve smyslu lesní porost), že 2. žalovaný se o tento pozemek nikdy nestaral jako o lesní kulturu. Naopak se o tento porost vždy staral pouze žalobce.5. Nebylo sporu o tom, že Česká republika je zapsána v Katastru nemovitostí jako vlastník obou výše uvedených pozemků a že 2. žalovaný má zapsané právo hospodaření s pozemkem , Anonymizováno, . Z výpisu z Katastru nemovitostí soud zjistil, že v katastrálním území , adresa, . je žalobce zapsán jako vlastník pozemků St. , Anonymizováno, včetně domu č. p., Anonymizováno, , Anonymizováno, dále č. , Anonymizováno, . Nemovitosti získal darovací smlouvou ze dne 20. 11. 2001. Tomu odpovídá i darovací smlouva, datovaná 20. 11. 2001, uzavřená mezi žalobcem a jeho stejnojmenným otcem. Z ní soud ověřil, že jí byly převedeny dům č. p. , Anonymizováno, na St. p. č. , Anonymizováno, a pozemky St. p. č. , Anonymizováno, a pozemky ve zjednodušené evidenci podle původního Pozemkového katastru č. , hodnota, Smlouva se netýkala pozemků , Anonymizováno, .6. Z dědického spisu tohoto soudu D 349/96 plyne, že v dědickém řízení po , jméno FO, (nar. , Anonymizováno, , dědovi žalobce) se vůbec neprojednávala otázka přechodu vlastnictví k pozemkům , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Prarodiče žalobce koupili dům č.p. , Anonymizováno, (dnes č.p., Anonymizováno, , jak plyne z protokolu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. D 349/96, Nd 83/96) trhovou smlouvou datovanou 10. 8. 1949. Okresní národní výbor v Rychnově n/Kn udělil souhlas k převodu dne 8. 11. 1949, rada ONV Rychnov n/Kn schválila převod (ve smyslu zákona č. 65/1951 Sb.) dne 28. 2. 1952, a vlastnické právo bylo zapsáno do Pozemkové knihy podle usnesení Okresního soudu v Rychnově n/Kn ze dne 29. 5. 1952, č. d. 349/52.Rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v Rychnově n/Kn ze dne 1. 12. 1994, č. j. PÚ 6106/94-1979 SR (2846/00/2) byla schválena restituční dohoda , jméno FO, (prarodičů žalobce) se Státním statkem , adresa, o vydání 7 pozemků v katastrálním území , adresa, . Rozhodnutím téhož úřadu ze dne 21. 2. 1996, č. j. PÚ 848/96 (2846/00/4) bylo rozhodnuto, že , Jméno žalobce, (děd žalobce) je vlastníkem dalších 46 pozemků a naproti tomu není vlastníkem 8 pozemků, všech v katastrálním území , adresa, . Čísla pozemků zde netřeba uvádět, když se vesměs jednalo o pozemky, které prarodiče žalobce získali přídělovou listinou č. j. 86917/50-11/22 ze dne 26. 7. 1950, hospodařili na nich od r. 1945 a pod nátlakem opustili příděl v r. 1950. Podstatným pro toto řízení se soudu jeví zjištění, že ve výčtu vydaných a nevydaných pozemků vůbec nefigurovaly pozemky č. , Anonymizováno, ani , Anonymizováno, (v žádném z obou výše p