6 C 165/2025-39 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 7. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 14.000 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 14.000 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 6.270 Kč. Uvedl, že se jedná o nároky z nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému dne 23. 5. 2023 na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 104090. Žalovaný měl hradit každý měsíc přirostlé úroky a jistiny kdykoliv za dobu trvání smlouvy, jež byla uzavřena na dobu neurčitou. Pro prodlení s úhradou byl úvěr v souladu se smluvním ujednáním zesplatněn ke dni 25. 9. 2023. Žalovaný nárok sestával z jistiny ve výši 10.000 Kč, úroku ve výši 4.000 Kč, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 14.000 Kč kapitalizované za dobu od 26. 3. 2023 do 14. 6. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platilo, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.4. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platilo, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Žalobce ani žalovaný se nařízeného soudního jednání nezúčastnili. Soud tak nemohl žalobce poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokázat, že řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, byť ho o této povinnosti informoval v předvolánce k jednání. Nepřítomnost účastníků na jednání jde z procesního hlediska k jejich tíži (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2528/2010).7. Na úvěrové smlouvě předložené žalobcem (č. l. 6 soudního spisu) absentuje vlastní podpis žalovaného. Nebylo tedy prokázáno, že by smlouva, u níž zákon vyžaduje písemnou formu, byla uzavřena platně.8. Z provedených důkazů dále nevyplynulo, že by žalobce jakýmkoliv způsobem zjišťoval a ověřoval skutečné výdaje nebo případné závazky žalovaného (žalobce předložil toliko výplatní pásky žalovaného). Žalobce tedy nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrová smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovaným je tak absolutně neplatná i z tohoto důvodu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).9. Protože předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč (viz potvrzení o platbě na č. l. 15 ve spojení se zprávou banky na č. l. 37), avšak úvěrová smlouva je neplatná, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve výši poskytnuté částky podle § 2991 odst. 2 o. z. neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce tak má nárok na vrácení poskytnuté částky.10. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, soud žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).11. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo žalovanému, tomu ale žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.