6 C 190/2025-32 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobou doručenou soudu dne 25. 7. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku s tam rovněž uvedeným příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. V žalobě uvedl, že žalovanému dne 12. 12. 2024 půjčil 15.000 Kč, které měl žalovaný vrátit ve třech splátkách po 5.000 Kč, uhradil ale jen první splátku, další dvě splatné 15. 4. 2025 a 15. 5. 2025 nikoliv. Žalobce dále žalovanému půjčil dne 10. 4. 2025 dalších 30.000 Kč na základě smlouvy ze dne 10. 4. 2025. Smlouva neobsahovala ujednání o splatnosti, proto žalobce smlouvu vypověděl dopisem ze dne 23. 5. 2025. Žalovaný druhou půjčenou částku ani z části nevrátil.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem.Soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 12. 12. 2024 smlouvu, podle které žalobce žalovanému zapůjčil 15.000 Kč a ten se zavázal zapůjčenou částku vrátit ve třech splátkách po 5.000 Kč splatných dne 15. 3., 15. 4. a 15. 5. 2025 (viz smlouvu na č. l. 9 soudního spisu). Podle potvrzení (na č. l. 5 soudního spisu) žalovaný vrátil žalobci dne 13. 3. 2025 částku 5.000 Kč. Dále žalobce žalovanému půjčil dne 10. 4. 2025 částku 30.000 Kč (viz pokladní doklad na č. l. 8). Zástupce žalobce žalovanému dopisem ze dne 23. 5. 2025 vypověděl smlouvu o půjčce uzavřenou dne 10. 4. 2025. Dopis byl dne 23. 5. 2025 odeslán na adresu trvalého bydliště žalovaného a rovněž na další adresu žalovaného (viz dopis na č. l. 6 a podací arch na č. l. 7).Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je po právu. Mezi účastníky řízení byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o. z. Povinností žalovaného bylo zapůjčené peníze vrátit; v případě první smlouvy ve lhůtě ve smlouvě dojednané, v případě druhé smlouvy (u níž nebylo tvrzeno ani prokázáno ujednání o splatnosti) pak v šestitýdenní výpovědní lhůtě ve smyslu § 2393 odst. 1 o. z. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobou uplatněný nárok z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaný neučinil a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. Důvodným byl shledán i požadavek žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení, jejichž výše odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.Právo na náhradu nákladů řízení náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení zcela úspěšným. Náklady řízení žalobce v celkové výši 13.034,50 Kč sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění se základním skutkovým a právním hodnocením a sepis žaloby) po 2.700 Kč (§ 11 a 7 advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony první služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a také náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.600 Kč.