6 C 203/2025-65 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 8. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 12.552,23 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 523,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 844,22 Kč, ročního úroku z prodlení ve výši 12,75 % jdoucího z částky 10.716,52 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a ročního úroku ve výši 12,75 % jdoucího z částky 9.816,52 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Žaloba byla opřena o tvrzení, že žalovaný s předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřel dne 1. 7. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Konkrétní výše, počet a četnost plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byly žalovanému sděleny každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb dostupného online. Žalovaný zaplatil na úvěr pouze 872 Kč. Předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni 11. 12. 2024. Pohledávka z úvěru byla postoupena žalobci.2. Žalovaný připustil čerpání úvěru, podrobnosti si ale nepamatoval. Uvedl, že úvěr si bral proto, že v té době propadl hazardním hrám, což poskytovatel úvěru musel vědět, pokud měl k dispozici výpisy z účtu žalovaného.3. Žalobce spolu s žalobou předložil dokument nadepsaný jako „Osobní podmínky – smlouva o spotřebitelském úvěru“, na dalším řádku „Smlouva č. , hodnota, “ a „Datum 1. 7. 2024“, který na další straně pokračuje nadpisem „Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru“, přílohou smluvních podmínek je oznámení o odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru následované Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru (viz č. l. 15–21 soudního spisu). Smlouva neobsahuje vlastní podpis (vlastnoruční nebo elektronický) ani jedné ze stran. Nebyla tedy platně uzavřena.4. I v případě, že by bylo uzavření smlouvy mezi účastníky prokázáno, nebylo by možné žalobě v plném rozsahu vyhovět, neboť nebyla splněna podmínka řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou musí soud zjišťovat z úřední povinnosti (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).5. Žalobce pouze tvrdil, že jeho předchůdce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů, zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Žalobce dále tvrdil, že jeho předchůdce zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalovaného. Tato tvrzení však žalobce přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. nepodložil žádnými důkazy. Listiny, které žalobce předložil (na č. l. 53-60 soudního spisu) neobsahují žádná relevantní data jako důkaz posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nebo dokonce obsahují data zřejmě nesmyslná (čistý příjem žalovaného ve výši 36.000 €). Nebylo zjištěno, že by předchůdce žalobce zjišťoval a ověřoval příjmy žalovaného, jeho skutečně vynaložené výdaje na živobytí nebo stav jeho závazků.6. Z výše uvedeného vyplývá, že i pokud by smlouva o úvěru byla mezi předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena, byla by absolutně neplatná.7. Ze zprávy banky na č. l. 45 soudního spisu bylo zjištěno, že dne 1. 7. 2024 byla na účet žalovaného připsána částka ve výši 10.000 Kč.8. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí.9. Protože z provedených důkazů vyplynulo, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10.000 Kč na základě neplatné úvěrové smlouvy, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku (neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu). Z poskytnutých 10.000 Kč žalovaný vrátil pouze 872 Kč. Žalobce má tak nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi poskytnutými a dosud vrácenými prostředky.10. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).11. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a 146 odst. 2 věta první žalobci, který byl v řízení úspěšným z 59 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží 471 Kč jako poměrná část (18 %) z odměny advokáta za čtyři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast na soudním jednání) po 9.860 Kč podle § 7 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, k tomu všemu náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a dále náhrady ve výši 15.289 Kč za zaplacený soudní poplatek.