7 C 158/2025-48 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 13. 5. 2025, zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , po prověření úvěruschopnosti žalovaného, na základě smlouvy o úvěru, ve výši 20 000 Kč. Právní předchůdce žalobce poskytl peněžní prostředky žalovanému dne 19. 1. 2024 na účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, (viz čl. 15) a úvěr měl být splacen nejpozději 8. 2. 2024. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobce posuzoval na základě informací zjištěných z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI EUCB, BRKI a NRKI. Žalovaný poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobce nevrátil, a právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 3. 2025 na žalobce (viz čl. 12). Předmětem žalobního návrhu je tak pohledávka sestávající z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 400,22 Kč a úroku stanoveného dle smlouvy ve výši 591,78 Kč.Žalovaný tvrdil, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nedostatečně posuzoval jeho úvěruschopnost.Žalobce svým podáním ze dne 15. 10. 2025 vzal žalobu co do částky 8 992 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 400,22 Kč a úrok stanovený dle smlouvy ve výši 591,78 Kč) s úrokem z prodlení jdoucím od 9. 2. 2024 do zpětvzetí vzal zpět, a protože k tomuto částečnému zpětvzetí došlo ještě před zahájením prvního jednání ve věci, soud řízení dle § 96 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu zpětvzetí návrhu zastavil (výrok I).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 7CF18/710947 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit právnímu předchůdci žalobce spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru do 8. 2. 2024.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když shora tvrzené skutečnosti o posuzování úvěruschopnosti žalovaného jsou nedostatečné.Protože, ale právní předchůdce žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 20 000 Kč, na kterou žalovaný doposud ničeho nezaplatil, obohatil se tak žalovaný na úkor právního předchůdce žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když ten plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce, na nějž byla pohledávka za žalovaným postoupena, má tedy právo na vrácení toho, co jeho právní předchůdce plnil na neplatnou smlouvu, tedy na vrácení 20 000 Kč spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 146 odst. 2 o.s.ř. a § 142 odst. 2 o.s.ř.Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.Žalobce v řízení po žalovaném požadoval 28 992 Kč, přiznáno mu bylo 20 000 Kč, když řízení co do částky 8 992 Kč bylo pro jeho zpětvzetí zastaveno. Žalobce byl tak úspěšný z 38 % a jeho náklady řízení v částce 5 334,50 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 1 160 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby před podáním žaloby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 400 Kč a 3x 100 Kč), odměny advokáta za jeden úkon právní služby (částečně zpětvzetí) po podání žaloby a náhrady hotových výdajů k tomuto úkonu (1 500 Kč a 450 Kč) dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 724,50 Kč. 38 % z celkové částky činí 2 027,11 Kč.