7 C 187/2025-37 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 27. 5. 2025, zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalovanému poskytl po prověření schopnosti žalovaného úvěru splácet právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , na základě smlouvy o úvěru uzavřené 30. 11. 2023 pod č. B0005981228367962, ve výši 7 700 Kč. Poskytnuté finanční prostředky, které právní předchůdce žalobce poukázal na účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, (viz čl. 20), měly být splaceny do 12.12.2023, ale žalovaný do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je tak pohledávka sestávající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 700 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 325,86 Kč, který byl splatný rovněž 12. 12. 2023. Právní předchůdce žalobce žalovaného lustroval z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB a za základě zjištěných skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platebních schopností žalovaného a bylo tak vyhověno jeho žádosti o poskytnutí úvěru. Právní předchůdce žalobce svou pohledávku za žalovaným postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 na žalobce.Protože byl žalovaný k nařízenému jednání řádně předvolán a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. B0005981228367962 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 30. 11. 2023 bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 700 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit právnímu předchůdci žalobce do 12. 12. 2023.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bezohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když shora tvrzené skutečnosti o posuzování úvěruschopnosti žalovaného jsou nedostatečné.Protože, ale právní předchůdce žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 7 700 Kč, na kterou žalovaný ničeho nezaplatil, obohatil se tak na úkor právního předchůdce žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když ten plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce, na nějž byla pohledávka za žalovaným postoupena, má tedy právo na vrácení toho, co jeho právní předchůdce plnil na neplatnou smlouvu, tedy na vrácení 7 700 Kč spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.Žalobce mě v projednávané věci úspěch z 28 % a jeho náklady řízení v částce 2 615 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 400 Kč a 3x 100 Kč) dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši. byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 2 615 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 400 Kč a 3x 100 Kč) dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH ve výši 315 Kč. 28 % z částky 2 615 Kč činí 732,20 Kč.