10 C 173/2025-62 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou uplatněnou u soudu dne 15. 8. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 33 600 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 33 600 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 11 952 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 30. 8. 2023, 11. 9. 2023, 14. 9. 2023, 15. 9. 2023, 20. 9. 2023, 28. 9. 2023, 3. 10. 2023, 6. 10. 2023 a 16. 10. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poukázal na účet žalovaného celkem 24 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit kromě jistiny ve výši 24 000 Kč také úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Pro prodlení žalovaného se splácením úvěru žalobce zesplatnil celý úvěr ke dni 1. 2. 2024.2. Následně ve svém písemném vyjádření z 7. 1. 2026 žalobce vzal žalobu částečně zpět co do částky 3 000 Kč, neboť tuto částku žalovaný žalobci ještě před podáním žaloby uhradil. Žalobce vzal tedy žalobu zpět také co do zákonného úroku z této částky a co do částky 1 377 Kč jakožto části smluvní pokuty. Žalobce tedy požadoval zaplacení jistiny ve výši 30 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 600 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 10 575 Kč.3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř., může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 téhož ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.4. Protože žalobce vzal svou žalobu částečně zpět, soud postupem dle § 96 o.s.ř. v rozsahu zpětvzetí návrhu řízení zastavil (výrok I.).5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona o.s.ř.).6. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný žalobci uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě, má základní vzdělání, je zaměstnaný ve společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí 29 620 Kč a měsíční výdaje 10 000 Kč. Z přiložených fotokopií bylo zjištěno, že k žádosti byly přiloženy fotografie občanského a řidičského průkazu, obojí na jméno žalovaného.7. Z výplatnic žalovaného bylo zjištěno, že k žádosti o úvěr žalovaný přiložil výplatnice za měsíce leden, únor, duben, květen, červen a červenec 2023 (výplatnice za měsíc březen 2023 chybí). Průměrný příjem žalovaného v těchto měsících činil 28 899 Kč.8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu, ve které se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky až do částky 20 000 Kč a žalovaný se zavázal aktuální dlužnou částku včetně úroku ve výši 40 % p. m. žalobci vrátit. Konkrétně se zavázal hradit pravidelné měsíční splátky ve výši úroku přirostlého za období předcházející dni splatnosti. Poskytnuté finanční prostředky pak měl žalovaný vrátit v době dle smlouvy jinak do měsíce, kdy bude o vrácení požádán. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že v případě prodlení žalovaného po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší se stává splatným celý dluh. V případě zesplatnění je pak žalovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky, nesplacený úrok a veškeré sankce z prodlení, kterými byly účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení.9. Z výpisů z bankovního účtu žalobce bylo zjištěno, že žalobce zaslal na bankovní účet žalovaného dne 30. 8. 2023 částku 7 000 Kč, dne 11. 9. 2023 částku 1 000 Kč, dne 14. 9. 2023 částku 1 000 Kč, dne 15. 9. 2023 částku 1 000 Kč, dne 20. 9. 2023 částku 1 000 Kč, dne 28. 9. 2023 částku 2 000 Kč, dne 3. 10. 2023 částku 3 000 Kč, dne 6. 10. 2023 částku 1 000 Kč, dne 16. 10. 2023 částky 2 000 Kč a 5 000 Kč.10. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že daný bankovní účet patří žalovanému a jsou na něm evidovány výše uvedené příchozí platby od žalobce.11. Z přípisu ze dne 29. 1. 2024 plyne, že žalobce oznámil žalovanému, že dne 29. 1. 2024 došlo k zesplatnění celého úvěru, a to pro opakované porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného. Žalovaný byl vyzván k úhradě celkové částky 67 145 Kč, a to do tří dnů od doručení tohoto přípisu.12. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem znovu vyzván k úhradě žalované částky s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Přípis ze dne 14. 6. 2025 byl téhož dne žalovanému zaslán doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném v rozhodné době, dále jen zákon o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Po právním posouzení skutkového stavu vyplývajícího z provedených důkazů má soud za to, že žaloba je částečně důvodná. Soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za neplatnou, neboť před uzavřením smlouvy nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Konkrétně nebyly zkoumány výdaje žalovaného a jeho dosavadní úvěrové zatížení. Při zkoumání úvěruschopnosti se žalobce omezil pouze na doložení příjmů žalovaného, nic dalšího zkoumáno a zohledňováno nebylo. Takové zkoumání úvěruschopnosti soud považuje za nedostatečné a ryze formální. Žalovaný také krátce po uzavření smlouvy přestal sjednané splátky hradit, tedy ani fakticky se jeho schopnost hradit dotčený úvěr neprokázala. Proto soud dle § 87 odst. 1 považuje smlouvu o úvěru za neplatnou. K této neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Proto soud dále postupoval dle uvedeného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru 24 000 Kč sníženou o již zaplacenou částku 3 000 Kč, tedy částku 21 000 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval své možnosti k vrácení této částky. To však žalovaný v řízení neučinil, a proto soud uzavřel, že je v jeho možnostech uloženou částku 21 000 Kč vrátit v obecné pariční lhůtě, tedy ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu s ohledem na dovozenou neplatnost smlouvy zamítl jako nedůvodnou.17. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle § 146 odst. 2 o.s.ř. a 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého poměřoval úspěch a neúspěch procesních stran. Do celkového úspěchu i neúspěchu procesních stran byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. V dané věci byl z procesního hlediska i po zohlednění částečného zpětvzetí žaloby úspěšnější žalovaný, jemu však v daném řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.