10 C 177/2025-60 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 52 148,22 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, .), uzavřel se žalovanou dne 21. 2. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které opakovaně poskytoval žalované finanční prostředky. Žalovaná se přitom zavázala aktuální dlužnou částku dané společnosti vrátit a zaplatit sjednané poplatky a úroky, a to vše nejpozději dne 21. 6. 2025. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila řádně a včas, ke dni 21. 6. 2025 tak celkem dlužila částku 52 148,22 Kč, a to po započtení jediné platby žalované ve výši 200 Kč ze dne 14. 5. 2025. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobce. Proto se nyní žalobce, namísto původního věřitele, domáhal zaplacení celé dlužné částky a nadto po žalované požadoval i úhradu zákonného úroku z prodlení jdoucího z dlužné částky od 22. 6. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná namítala, že před uzavřením smlouvy nebyla ze strany věřitele náležitě posouzena její úvěruschopnost. Uváděla, že nebyla zkoumána výše jejích příjmů ani výdajů. Smlouvu proto považovala za neplatnou. Dále požádala o možnost vrátit dlužnou část jistiny ve splátkách s ohledem na svou současnou finanční a celkovou majetkovou situaci.3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 21. 2. 2025 a ze souvisejících Standardních informací o spotřebitelském úvěru a z obchodních podmínek , Anonymizováno, bylo zjištěno, že společnost , Anonymizováno, . uzavřela se žalovanou smlouvu, ve které se zavázala poskytnout, a to i opakovaně, žalované finanční prostředky až do výše maximálního úvěrového rámce ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala aktuální dlužnou částku splácet formou minimálních měsíčních splátek. Současně se v těchto splátkách zavázala hradit i úrok při sjednané úrokové sazbě 146,949 % ročně. První čerpání bylo sjednáno ve výši 35 000 Kč. Výše minimální splátky pak měla činit 13 % nesplaceného úvěru společně s úrokem, případně částkou 1 000 Kč podle toho, která z částek bude vyšší.4. Zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru bylo tvrzeno, avšak nebylo nijak doloženo.5. Z přehledu plateb , Anonymizováno, se podává vyčerpání částky 35 000 Kč žalovanou dne 21. 2. 2025. Dále z něho plyne platba 200 Kč od žalované dne 14. 5. 2025. Vyplacení částky 35 000 Kč žalované plyne i ze zprávy vystavené bankou společnosti , Anonymizováno, .6. Ze zprávy banky plyne, že na účet žalované byla dne 21. 2. 2025 připsána částka 35 000 Kč, jiné částky od společnosti , Anonymizováno, . na účet vedený na jméno žalované připsány nebyly.7. Z faktury vystavené , Anonymizováno, plyne, že ke dni 21. 6. 2025 činila celková dlužná částka 52 428,42 Kč, neuhrazené částky z minulého období 16 771,52 Kč a aktuální povinná minimální měsíční splátka 6 815,69 Kč, celkem minimální částka k zaplacení činila 23 587,21 Kč.8. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek, Dodatku č. 2 k této smlouvě, seznamu postupovaných pohledávek plyne, že pohledávka za žalovanou vyčíslená ve výši 52 148,22 Kč byla postoupena z původního věřitele na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 12. 7. 2025.9. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem zvláště vyzvána k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byla upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Přípis ze dne 12. 7. 2025 byl žalované doručován doporučeným způsobem, jak plyne z potvrzení o odeslání ze dne 21. 7. 2025.10. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Společnost , Anonymizováno, uzavřela se žalovanou smlouvu, ve které se zavázala za sjednaných podmínek poskytovat žalované opakovaně finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná se ve smlouvě zavázala aktuální dlužnou částku včetně úroků do určitého data splatit. V řízení nebylo doloženo, že by před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalovaná vyčerpala od uvedené společnosti částku 35 000 Kč. Další čerpání jiných částek nebylo v řízení prokázáno, a to zejména zprávou příslušné banky. Žalovaná uhradila žalobci pouze částku 200 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smluvně postoupena na žalobce. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem vyzvána k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byla upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. V možnostech žalované není uhradit celou dlužnou jistinu úvěru jednorázově.11. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.14. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru však nebylo v řízení nijak prokázáno. Proto soud považuje uzavřenou smlouvu ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou, a proto žalované vznikla pouze povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru sníženou o již zaplacenou částku. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 34 800 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, což odpovídá možnostem a schopnostem žalované. Ve zbývající části soud nárok žalobce s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru zamítl jako nedůvodnou.15. Soud zamítl žalobu v části žádající zaplacení úroku z prodlení, neboť žalobce má nárok pouze na nesplacenou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení, a to v nové době splatnosti podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká až teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny v této nové době splatnosti (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).16. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého poměřoval úspěch a neúspěch procesních stran. Do celkového úspěchu i neúspěchu procesních stran byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. V dané věci byl z procesního hlediska úspěšnější žalobce, když byl úspěšný z 61 % a neúspěšný z 39 %. Proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 22 % z celkových nákladů řízení. Celkové náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 086 Kč, dále z odměny advokáta určené dle § 7, § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, dále jen a. t., za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 3 x 3 220 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů k těmto úkonům ve výši 3 x 450 Kč. Celkové náklady řízení žalobce činí tedy 13 096 Kč, z čehož 22 % představuje částku 2 881 Kč. Proto soud uložil žalované právě tuto částku žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatit, a to opět v pravidelných měsíčních splátkách. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je přitom žalovaná povinna uhradit tuto částku k rukám právního zástupce žalobce.