10 C 178/2025-45 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou uplatněnou u soudu dne 29. 9. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 14 000 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 14 000 Kč od 6. 11. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 2 740 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 3. 7. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poukázal na účet žalovaného 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit kromě jistiny ve výši 10 000 Kč také úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, a to tak, že každý měsíc bude splácet alespoň úrok, jistinu pak může vrátit kdykoliv. Pro prodlení žalovaného se splácením sjednaných splátek žalobce zesplatnil celý úvěr ke dni 5. 11. 2024. Žalobou pak požadoval zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč, úroku ve výši 4 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky kapitalizované za dobu od 6. 11. 2024 do 7. 8. 2025 v částce 2 740 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu, ve které se žalobce zavázal poskytnout na požádání žalovaného žalovanému finanční prostředky až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal aktuálně vyčerpané finanční prostředky žalobci vrátit a zaplatit mu úroky při sjednané sazbě 40 % p. m. Konkrétně se zavázal každý měsíc, nejpozději k 2. dni v měsíci hradit úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu pak mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Úvěr byl přitom poskytnut na dobu neurčitou, smlouva měla trvat do doby úplného splacení jistiny žalovaným. Pro případ prodlení žalovaného s plněním bylo sjednáno oprávnění žalobce žádat po žalovaném účelně vynaložené náklady spojené s prodlením žalovaného, zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší bylo sjednáno automatické zesplatnění celého dluhu. V případě zesplatnění vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky, nesplacený úrok a veškeré sankce z prodlení.4. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný žalobci uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém bytě, je bez vzdělání nebo s neúplným základním vzděláním, je zaměstnaný ve společnosti , jméno FO, , jeho měsíční příjem činí 43 049 Kč a měsíční výdaje 10 000 Kč. Z přiložených fotokopií bylo zjištěno, že k žádosti byly přiloženy fotografie občanského a řidičského průkazu, obojí na jméno žalovaného.5. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný již v minulosti opakovaně čerpal různé půjčky. Jen za období duben – červen 2024 čerpal pětkrát půjčky v celkové výši 32 700 Kč od různých nebankovních společností. Jeho průměrný čistý měsíční příjem byl za dané období cca 39 000 Kč, tedy nižší než v žádosti uváděný. Jeho průměrné měsíční výdaje byly naopak vyšší než v žádosti uváděné.6. Z potvrzení o provedené platbě společnosti , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalobce zaslal dne 3. 7. 2024 na účet žalovaného částku 10 000 Kč.7. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že dotčený bankovní účet patří žalovanému a v červenci 2024 je na tomto účtu evidována příchozí platba ve výši 10 000 Kč od odesílatele , právnická osoba, , přičemž ve zprávě pro příjemce je uveden žalobce.8. Z přípisu žalobce ze dne 2. 11. 2024 plyne, že žalobce žalovanému oznámil zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, pro opakované porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného. Žalovaný byl vyzván k vrácení celkové dlužné částky ve výši 30 330 Kč do tří dnů od doručení tohoto přípisu.9. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem znovu vyzván k zaplacení žalované částky s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Přípis ze dne 7. 8. 2025 byl žalovanému odeslán doporučeným způsobem dne 12. 8. 2025, jak plyne ze souvisejícího potvrzení o podání zásilky.10. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v domě přiměřené jeho možnostem.14. Po právním posouzení skutkového stavu vyplývajícího z provedených důkazů má soud za to, že žaloba je částečně důvodná. Soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za neplatnou, neboť před uzavřením smlouvy nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Konkrétně nebyly zohledněny skutečně prokázané příjmy žalovaného, dále byly nedostatečně zjišťovány a posuzovány výdaje žalovaného a současně nebylo zkoumáno a zohledněno jeho dosavadní úvěrové zatížení, přičemž část bezprostředně předchozího úvěrového zatížení vyplývala i z výpisu z účtu žalovaného. Žalovaný také krátce po uzavření smlouvy přestal sjednané splátky hradit, tedy ani fakticky se jeho schopnost hradit dotčený úvěr neprokázala. Proto soud dle § 87 odst. 1 považuje smlouvu o úvěru za neplatnou. K této neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Proto soud dále postupoval dle uvedeného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tedy částku 10 000 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval své možnosti k vrácení této částky. To však žalovaný v řízení neučinil, a proto soud uzavřel, že je v jeho možnostech uloženou částku 10 000 Kč vrátit v obecné pariční lhůtě, tedy ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu s ohledem na dovozenou neplatnost smlouvy zamítl jako nedůvodnou.15. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého poměřoval úspěch a neúspěch procesních stran. Do celkového úspěchu i neúspěchu procesních stran byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. V dané věci byl z procesního hlediska úspěch i neúspěch obou stran srovnatelný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.