10 C 186/2025-65 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou uplatněnou u soudu dne 6. 11. 2025 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 17 416,20 Kč a zákonného ročního úroku z prodlení jdoucího z částky 8 070,80 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že s žalovanou uzavřel dne 30. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr až do výše 61 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím a poplatky za volitelné služby v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle všeobecných obchodních podmínek žalobce a dle předpisu denních splátek, přičemž první splátka byla splatná dne 30. 10. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 12. 3. 2026. Dne 30. 9. 2024 žalovaná čerpala částku 8 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, proto žalobce dne 30. 6. 2025 vypověděl smlouvu. Žalovaná zaplatila před podáním žaloby dne 10. 12. 2024 částku 3 363,49 Kč a dne 28. 2. 2025 částku 9 080,03 Kč, z čehož žalobce započetl částku 145,36 Kč na jistinu úvěru a částku 12 571,16 Kč na příslušenství.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nedostavila se ani k jednání soudu, ke kterému byla včas a řádně předvolána, aniž by z důležitého důvodu požádala o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu, ve které se zavázal opakovaně poskytovat žalované finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 61 800 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvním úrokem ve výši 1,016 % denně a s poplatky za volitelné služby, a to vše formou pravidelných denních splátek počínaje dnem 30. 10. 2024. Vše mělo být splaceno nejpozději dne 12. 3. 2026. Z volitelných služeb bylo ve smlouvě sjednáno Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že v případě prodlení žalované má žalobce nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů v důsledku prodlení žalované, nárok na úrok z prodlení, jakož mu trvá i nárok na smluvní úrok, nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení až do zaplacení. Žalobce rovněž dle smlouvy mohl zesplatnit úvěr v případě, kdy se žalovaná dostane do prodlení 91 a více dní se splácením jedné nebo více splátek. Přílohou byl předpis denních splátek.4. Z listiny nadepsané jako „Identifikované příjmy“ bylo zjištěno, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti vycházel z výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 36 050 Kč. Z výplatnic žalované za červen, červenec a srpen 2024 bylo zjištěno, že průměrný příjem žalované za toto období byl 36 252 Kč.5. Z listiny označené jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobce, .“ bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že v její domácnosti hospodaří dvě osoby s příjmem, výši pravidelných měsíčních výdajů na bydlení uvedla 15 000 Kč, výši pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 9 000 Kč, jako další nezbytné výdaje žalovaná neuvedla nic, ostatní zbytné výdaje vyčíslila na 6 000 Kč. Čistý měsíční příjem uvedený žalovanou byl 65 000 Kč. Příjem ověřený žalobcem byl 36 050 Kč. Žalobce vyhodnotil posouzení úvěruschopnosti jako úspěšné.6. Z přehledu bankovních transakcí z interního systému žalobce bylo zjištěno, že žalobce dne 30. 9. 2024 převedl částku 8 000 Kč na účet č. , č. účtu, .7. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že na bankovní účet patřící žalované byla dne 30. 9. 2025 (sic!) byla na tento účet připsána příchozí platba od žalobce ve výši 8 000 Kč, ovšem pod shodným VS uvedeným v přehledu transakcí dle interního systému žalobce (viz výše).8. Z emailové zprávy ze dne 30. 6. 2025 plyne, že žalobce informoval žalovanou o prodlení v délce 93 dní a informoval jí o vypovězení smlouvy o půjčce s okamžitou platností. Žalovaná byla vyzvána k úhradě celkové dlužné částky ve výši 17 416,20 Kč.9. Před podáním žaloby byla žalované zaslána písemná výzva k úhradě žalované částky s tím, že žalovaná byla upozorněna na následnou možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Přípis ze dne 4. 10. 2025 byla žalované zaslán doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího potvrzení o podání zásilky ze dne 14. 10. 2025.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v domě přiměřené jeho možnostem.13. Po právním posouzení skutkového stavu vyplývajícího z provedených důkazů má soud za to, že žaloba není důvodná. Soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za neplatnou, neboť před uzavřením smlouvy nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Konkrétně nebyly zkoumány výdaje žalované ani její dosavadní úvěrové zatížení. Byly pouze ověřovány příjmy žalované. Z jakých výdajů bylo vycházeno či zda a jak bylo zjišťováno dosavadní úvěrové zatížení žalované z posouzení úvěruschopnosti žalované žalobcem nevyplývá. Soud hodnotí toto zkoumání úvěruschopnosti žalované za zcela formální, neodpovídající citovanému § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Proto soud považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tak žalované vznikla pouze povinnost vrátit žalobci poskytnutou jistinu úvěru. V řízení pak bylo prokázáno, že na jistině úvěru byla žalované poskytnuta částka 8 000 Kč, žalovaná však již žalobci zaplatila částku 12 716,52 Kč. Proto soud posoudil celou žalobu jako nedůvodnou a zcela jí zamítl.14. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci úspěšný, vůči tomu, který úspěšný nebyl. V dané věci byla zcela úspěšná žalovaná, jí však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.