10 C 188/2025-58 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou (ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení příspěvku za provoz osobního vozidla Citroën Berlingo, reg. zn. , SPZ, , se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinného ručení) dle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně takto provozoval vozidlo v období od 15. 11. 2024 do 7. 2. 2025, čímž vznikl žalobkyni nárok na příspěvek ve výši 5 525 Kč. Žalobkyně dále požadovala náklady uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně se dále po žalovaném domáhala zaplacení příspěvku za provoz osobního vozidla Škoda Felicia, reg. zn. , SPZ, , se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinného ručení) dle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně takto provozoval vozidlo v období od 15. 11. 2024 do 7. 2. 2025, čímž vznikl žalobkyni nárok na příspěvek ve výši 5 525 Kč. Žalobkyně dále požadovala náklady uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.4. Z předložených listin, zejména z výzvy ze dne 13. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 5 825 Kč jakožto zákonného příspěvku ve výši 5 525 Kč a nákladů na mimosoudní uplatnění ve výši 300 Kč, neboť z informací od pojišťoven a z informací z registru silničních vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je provozovatel vozidla reg. zn. , SPZ, vozidlo nemělo v období od 15. 11. 2024 do 7. 2. 2025 uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 65 Kč, když počet dní bez pojištění byl 85 dnů, celkem tedy 5 525 Kč. Náklady na mimosoudní uplatnění příspěvku činily 300 Kč. Celková částka 5 825 Kč měla být uhrazena nejpozději do 60 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručována doporučeným způsobem. Totéž prokazují i upomínky žalobkyně jakož i tzv. předžalobní výzva, ve které byl žalovaný upozorněn na následnou možnost vymáhání dlužné částky včetně příslušenství soudní cestou.5. Z předložených listin, zejména z výzvy ze dne 13. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 5 825 Kč, neboť z informací od pojišťoven a z informací z registru silničních vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je provozovatel vozidla reg. zn. , SPZ, vozidlo nemělo v období od 15. 11. 2024 do 7. 2. 2025 uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 65 Kč, když počet dní bez pojištění byl 85 dnů, celkem tedy 5 525 Kč. Náklady na mimosoudní uplatnění příspěvku činily 300 Kč. Celková částka 5 825 Kč měla být uhrazena nejpozději do 60 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručována doporučeným způsobem. Totéž prokazují i upomínky žalobkyně jakož i tzv. předžalobní výzva, ve které byl žalovaný upozorněn na následnou možnost vymáhání dlužné částky včetně příslušenství soudní cestou.6. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Podle § 45 zákona č. 30/2024 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 4. 2024, platí, že provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři (myšlena Česká kancelář pojistitelů dle § 1 písm. c) zákona) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 6 odst. 1 provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel (dále jen “registrované vozidlo”), nebo dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo. Dle § 6 odst. 2 téhož zákona se má za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích. Podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., po podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích je provozovatelem vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Dle § 45 zákona 30/2024 Sb. se výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy je vozidlo provozováno v rozporu s § 6 odst. 1 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva. Touto vyhláškou je vyhláška Ministerstva financí č. 69/2024 Sb., která v § 5 odst. 1 písm. h) stanoví pro daný typ vozidla (kdy typ vozidla byl shodný v obou případech) výši denní sazby příspěvku 65 Kč a v § 6 výši paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.7. Bylo na žalovaném, aby tvrzení žalobkyně o provozu vozidel bez povinného ručení vyvrátil, případně aby tvrdil a prokázal, že uplatněné nároky z jiného důvodu nevznikly nebo zčásti či zcela zanikly. To však žalovaný ani v jednom případě neučinil a ani z obsahu soudního spisu nelze takovou skutečnost dovodit. Soud s ohledem na uvedené skutečnosti žalobě co do jistin a nákladů na uplatnění příspěvku prezentovaných žalobkyní vyhověl a přiznal žalobkyni proti žalovanému právo, jak na zaplacení uplatněné částky, tak i na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném po 1. 1. 2025, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 650 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.