10 C 191/2025-46 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 11. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 11 010 Kč a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 11 010 Kč od 20. 9. 2022 do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že původní věřitel společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 21. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 11 010 Kč, jehož splatnost byla sjednána na 21. 6. 2024. Žalovaný nic nesplatil. Pohledávka byla postoupena společnosti , právnická osoba, ., která ji následně dne 19. 12. 2023 postoupila žalobci.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).3. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo ověřeno, že společnost , právnická osoba, . do 3. února 2023 vystupovala pod obchodní firmou , právnická osoba, .4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 21. 6. 2022 mezi společností , právnická osoba, (nyní , právnická osoba, .) a žalovaným plyne, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 11 010 Kč na 24 měsíců za úrok ve výši 457,50 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutou částku dané společnosti vrátit, zaplatit sjednané úroky, jakož i případné další poplatky a platby dle smlouvy. Konkrétně se zavázal hradit každý měsíc alespoň minimální částku, která představovala 10 % z použité částky a veškeré úroky a penále za dané období, nejméně však 500 Kč. Konečný termín splatnosti byl nastaven na den 21. 6. 2024, který byl i dnem ukončení smlouvy. Ve smlouvě byla sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky poskytovatele úvěru.5. Z čestného prohlášení klienta bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že je rozvedený, nejsou na něm závislé žádné další osoby, jeho čistý měsíční hlavní příjem je 38 000 Kč, měsíční výdaje na domácnost jsou 4 000 Kč a měsíční splátky jiných úvěrů činí 15 000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřována z kopie jeho občanského průkazu.6. Z potvrzení o platbě , právnická osoba, bylo zjištěno, že dne 21. 6. 2022 byla z účtu společnosti , právnická osoba, . odeslána částka 11 010 Kč na účet č. , č. účtu, .7. Ze zpráv , právnická osoba, . bylo zjištěno, že bankovní účet č. , č. účtu, patří žalovanému. Dne 21. 6. 2022 byla na tento účet připsána částka ve výši 11 010 Kč od společnosti , právnická osoba8. Z emailové zprávy odeslané dne 19. 9. 2022 plyne, že původní věřitel vyzval žalovaného k okamžitému zaplacení dlužné částky 18 057,78 Kč, tvořené jistinou úvěru 11 010 Kč a smluvním úrokem ve výši 7 047,78 Kč. Předčasná splatnost byla stanovena dle 7. 3 Všeobecných obchodních podmínek.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 18. 12. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena původním věřitelem společností , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .) společnosti , právnická osoba, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 19. 12. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, jak plyne z přípisu ze dne 11. 1. 2024.10. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem znovu zvláště vyzván k úhradě žalované částky s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Přípis ze dne 11. 1. 2024 byl žalovanému odeslán doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku z téhož dne.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném v rozhodné době, dále jen zákon o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Po právním posouzení skutkového stavu vyplývajícího z provedených důkazů má soud za to, že žaloba je částečně důvodná. Soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za neplatnou, neboť před uzavřením smlouvy nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Konkrétně nebyly ověřeny tvrzené příjmy žalovaného, nebyly zjišťovány a ověřovány výdaje žalovaného a nebylo prověřováno a zohledněno dosavadní úvěrové zatížení žalovaného, ač sám uváděl měsíční splátky na jiné závazky. Tvrzení žalobce, že žalovaný sám měl kontaktovat poskytovatele úvěru v případě, že si nebyl jistý svou úvěruschopností, soud hodnotí jako přenášení povinností věřitele na dlužníka, které je nepřípustné. Provedené zkoumání úvěruschopnosti proto soud hodnotí jako ryze formální, vedoucí spíše ke vzniku dluhové pasti u žalovaného, nikoliv k zodpovědnému úvěrování, což je smyslem a účelem uvedeného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Proto soud dle § 87 odst. 1 považuje smlouvu o úvěru za neplatnou. K této neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Proto soud dále postupoval dle uvedeného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uložil žalovanému povinnost vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tedy částku 11 010 Kč, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným na něho z původního věřitele, přes přechodného věřitele smluvně dle § 1879 občanského zákoníku přešla. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval své možnosti k vrácení této částky. To však žalovaný v řízení neučinil, a proto soud uzavřel, že je v jeho možnostech uloženou částku 11 010 Kč vrátit v obecné pariční lhůtě, tedy ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.15. Soud zamítl žalobu v části žádající zaplacení úroku z prodlení, neboť žalobce má nárok pouze na nesplacenou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení, a to v nové době splatnosti podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká až teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny v této nové době splatnosti (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).16. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého poměřoval úspěch a neúspěch procesních stran. Do celkového úspěchu i neúspěchu procesních stran byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. V dané věci byl z procesního hlediska úspěšnější žalobce, když byl úspěšný z 66 % a neúspěšný z 34 %. Proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 32 % z celkových nákladů řízení. Celkové náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále z odměny advokáta určené dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, dále jen a. t., za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 3 x 400 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů k těmto úkonům ve výši 3 x 100 Kč a z DPH ve výši 21 % z uvedených částek (kromě soudního poplatku) ve výši 315 Kč. Celkové náklady řízení žalobce činí tedy 2 615 Kč, z čehož 32 % představuje částku 837 Kč. Proto soud uložil žalovanému právě tuto částku, tedy 837 K