13 C 10/2026-51 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 12. 2025 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 42 000 Kč a zákonného úroku z prodlení jdoucího z této částky od 12. 8. 2024 do zaplacení. Uvedla, že se jedná o nesplacený úvěr poskytnutý na základě smlouvy uzavřené dne 11. 4. 2024 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě této smlouvy úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu ve výši 30 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z této částky. Žalovaná částka se tedy skládá z nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč a z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 000 Kč. Žalobkyně dále žalobou uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši 10 290 Kč. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná na dluh nic nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud vyzval žalovanou k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 29570 soud zjistil, že s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku byla mezi účastníky uzavřena dne 11. 4. 2024 smlouva, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit při zápůjční úrokové sazbě 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně). Součástí smlouvy bylo právo právního předchůdce žalobkyně na smluvní pokutu výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení.5. Z potvrzení o provedené platbě a z výpisu z běžného účtu žalované soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně provedl platbu na účet žalované č. , č. účtu, ve výši 30 000 Kč dne 11. 4. 2024.6. Z dopisu ze dne 11. 8. 2024 soud zjistil, že žalované bylo oznámeno zesplatnění celé smlouvy o úvěru ke dni 11. 8. 2024 a současně byla vyzvána k úhradě celkové dlužné částky.7. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 a ze dne 6. 10. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na společnost , právnická osoba, ., která ji následně postoupila na žalobkyni.8. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2025 soud dále zjistil, že žalovaná byla znovu zvláště vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky včetně příslušenství ve lhůtě 3 dnů s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva byla žalované zaslána dne 23. 7. 2025, jak plyne z poštovního podacího lístku. Současně bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky.9. Ze statistiky České národní banky bylo zjištěno, že v dubnu 2024 činila obvyklá úroková sazba u úvěrů na spotřebu při fixaci nad 1 rok do 5 let včetně 8,71 % ročně.10. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 30 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně), což je sazba mnohonásobně vyšší, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Právní předchůdce žalobkyně peněžní prostředky vyplatil na účet žalované. Pohledávka za žalovanou byla po splatnosti postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou, která jí byla zaslána dne 23. 7. 2025.11. Podle § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.12. Podle § 1815 o. z. platí, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.13. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. dále platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, tedy zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalované jako spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně). V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % ročně (v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším). V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě 480 % ročně. Jedná se tedy o úrok zjevně nepřiměřený. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o úroku je zneužívající (v rozporu s dobrými mravy), a proto k němu nelze přihlížet.16. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání podle § 588 o. z. Tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2395 o. z. je totiž smlouva o úvěru smlouvou úplatnou. Povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má proto za to, že právní předchůdce žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru, jehož podnikatelská činnost je založená právě na poskytování úvěrů spotřebitelům, by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřel (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023). Neplatnost ujednání o úroku z úvěru proto způsobuje neplatnost smlouvy jako celku. Soud je povinen k neplatnosti přihlédnout podle § 588 o. z. i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu žalované.17. Soud nárok žalobkyně posoudil podle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 30 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na dluh něčeho vrátila. Soud jí proto uložil povinnost vrátit částku 30 000 Kč, tedy to, o co se bez spravedlivého důvodu obohatila. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že na žalobkyni tato pohledávka za žalovanou smluvně přešla podle § 1879 a násl. o. z.18. V části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání kapitalizovaného smluvního úroku z úvěru, smluvní pokuty a úroku z prodlení z vyšší částky eventuálně za delší dobu, soud žalobu zamítl, a to z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy.19. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády 351/2013 Sb. platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.21. V případě nároků z titulu bezdůvodného obohacení ze zákona nevyplývá lhůta splatnosti. Obohacený je proto povinen plnit poté, kdy je k tomu ochuzeným vyzván. V posuzované věci byla žalovaná vyzvána k plnění předžalobní výzvou ze dne 23. 7. 2025. Doručení výzvy k úhradě dluhu soud posoudil podle § 573 o. z., dle kterého se má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Den odeslání výzvy byl 23. 7. 2025. Domněnka dojití nastala dne 28. 7. 2025. Žalovaná se tedy dostala do prodlení dne 28. 7. 2025. Od tohoto data pak běží úrok z prodlení v zákonné výši.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 008,32 Kč, přičemž tato částka představuje 14,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,37 % a úspěchu žalované v rozsahu 42,63 %). Tyto náklady sestávají ze zaplacenéh