13 C 261/2025-36 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužné částky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 30701151 ze dne 17. 12. 2020, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný řádně neplnil své závazky ze smlouvy, dostal se do prodlení s úhradou splátek, a proto došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Dluží tak na jistině částku 49 827,95 Kč, na smluvním poplatku částku 2 100 Kč a na pojistném 1 868,06 Kč a na smluvním úroku z jistiny částku ve výši 3 789,25 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na výzvu soudu k prokázání úvěruschopnosti žalobkyně sdělila, že výdaje žadatele posuzovala na základě statistkách modelů. Z přeložené zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného, prověřila žalovaného v registru SOLUS a IS. Jako ověřený čistý měsíční příjem žalovaného uvedla 20 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 5 300 Kč, splátky úvěrů ve výši 1 200 Kč. Žalovaný žalobkyni rovněž předložil první stranu výpisu z účtu za období od 1. 11. 2020 do 30. 11. 2020, ze kterého soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil 18 875,80 Kč a konečný zůstatek na úctě činil 8 912,51 Kč. Z předloženého přehledu soud zjistil, že žalovaný celkem načerpal úvěr ve výši 67 770 Kč. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaný v období do 3. 8. 2021 do 27. 9. 2024 na dluh uhradil 66 470 Kč.5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 17. 12. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový s úvěrovým limitem 10 000 Kč, a to za účelem financování nákupu zboží u smluvního obchodníka, případně za sjednaných podmínek i neúčelově. První čerpání bylo sjednáno na nákup zboží RAVA LT-1095 SMART LED TV za celkovou kupní cenu 6 825 Kč. Počet splátek byl sjednán na 48, výše měsíční splátky činila 234 Kč a měsíční platba na pojištění činila dalších 34 Kč. Celkem výše měsíční splátky činila 271 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 31,73 % ročně, celkem bez plateb na pojistné měla žalovaná uhradit žalobci částku 11 376 Kč. Ve smlouvě bylo rovněž ujednáno, že v případě prodlení žalovaného delšího 30 dnů je žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit a požadovat placení celé dlužné částky včetně příslušenství.6. Z oznámení o odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 2. 5. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy z důvodu prodlení žalovaného se splácením, neboť se žalovaný dostal do prodlení s více než dvěma splátkami po dobu delší než tři měsíce a toto žalovanému oznámila dopisem. Žalobkyně zesplatnila celý úvěr ke dni 16. 5. 2025 a vyčíslila jej ke dni odstoupení na částku 57 585,26 Kč. Žalobkyně rovněž vyzvala žalovaného k uhrazení celé částky a upozornila jej na možnost vymáhání dluhu soudní cestou.7. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 7. 2025 a souvisejícího podacího lístku ze dne 28. 7. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.8. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu, na základě které poskytl žalovanému částku 67 770 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 31,73 % ročně. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla přezkoumána. Žalovaný na dluh uhradil 66 470 Kč. Žalobkyně přistoupila dne 2. 5. 2025 k odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.9. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů.12. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, jakož i daná ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z.). Žalobkyně jakožto úvěrující své smluvní povinnosti splnila, když žalovanému poskytla sjednanou částku, naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť přestal hradit sjednané splátky. Proto mohla žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním a s § 2001 o. z. odstoupit od smlouvy a požadovat po žalovaném úhradu celkové dlužné částky. Po započtení uhrazených plateb žalovaným tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 49 827,25 Kč, na poplatcích 2 100 Kč, na pojistném 1 868,06 Kč a na neuhrazených úrocích z jistiny 3 789,25 Kč. Proto mu soud uložil povinnost všechny tyto částky žalobkyni uhradit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení, neboť i na ty vzniklo žalobkyni právo dle § 1970 o.z., neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 647 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 152 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 796,01 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 630 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 3 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 500 Kč ve výši 1 995 Kč.