13 C 275/2025-23 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 82 191,04 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy ze dne 1. 3. 2023. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl úvěr ve výši 31 000 Kč. Žalovaný svůj dluh řádně neuhradil. Proto se žalobkyně, na kterou v mezidobí pohledávka přešla domáhá úhrady dlužné jistiny úvěru, poplatku za poskytnutí úvěru spolu s úrokem a příslušenstvím úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 779272068 ze dne 1. 3. 2023, jakož i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne a ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal k poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 31 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobkyně a spolu s tím zaplatit i příslušenství úvěru, tzv. poplatek ve výši 37 842 Kč, složený ze smluvního úroku v částce 29 887 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 455 Kč. Ve smlouvě bylo uvedeno, že úroková sazba činí 86 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy a že věřitel není oprávněn v průběhu smlouvy měnit výši Poplatku za spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 68 842 Kč původnímu věřiteli uhradit ve 21měsíčních splátkách ve výši jedné splátky 3 279 Kč.5. Ze žádosti o úvěr ze dne 1. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaný uvedla v žádosti o úvěr svůj celkový měsíční příjem v částce ve výši 13 760 Kč, což doložil právnímu předchůdci žalobkyně výplatními páskami za měsíc prosinec 2022 a leden 2023. Dále uvedl, že její odhadované výdaje činí částku 4 000 Kč a další příjmy domácnosti činí částku 25 000 Kč. Tyto prohlášení stvrdil na žádosti svým podpisem.6. Soud nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy. Avšak k níže uvedeným závěrům dále, zejména z důvodů ekonomie řízení, otázku splnění povinnosti zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet, neřešil.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 má soud za prokázané, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla řádně postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 7. 2025, kterým současně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do deseti dnů od doručení tohoto přípisu.8. Z tabulky umoření ze dne 6. 5. 2025 má soud za prokázané, že žalovaný na dluh neuhradil žádnou částku.9. Ze statistiky České národní banky bylo zjištěno, že v březnu 2023 činila obvyklá úroková sazba u úvěrů na spotřebu při fixaci nad 1 rok do 5 let včetně 9,23 % ročně.10. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu č. 779273409, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 31 000 Kč. Dle smlouvy byla žalovaná povinna vrátit uvedené společnosti částku 31 000 Kč a zaplatit jí i poplatek ve výši 37 842 Kč, v němž byl obsažen i vyčíslený úrok při sjednané sazbě 86 % ročně. Žalovaný měl dle smlouvy úhradu celkové dlužné částky ve výši 68 842 Kč provést pravidelnými 21měsíčními splátkami. Na pohledávku žalovaný žalobkyni neuhradil od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky ničeho. Pohledávka za žalovaným z uvedeného titulu byla postoupena na žalobkyni což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.13. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.14. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.15. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 86 % ročně, což je sazba mnohonásobně vyšší, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Soud tak považuje sjednanou úrokovou sazbu za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Soud přitom uzavírá, že tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.16. Podle § 2395 o.z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřel. Z obsahu spisu vyplynulo, že ke snížení požadovaných smluvních úroků přistoupila žalobkyně až v rámci žalobního žádání, avšak pouze co do dalších úroků, tedy úroků nezahrnutých do tzv. „Poplatku“, na které však nárok ze smlouvy nevyplývá. Úrok zahrnutý do „Poplatku“ žádal vždy právní předchůdce žalobkyně a následně i žalobkyně vždy v plné výši. Obdobný závěr zaujaly opakovaně odvolací soudy ve vztahu k posouzení obchodního jednání jiného nebankovního věřitele, a to např. v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019 či Městského soudu v Praze 17 Co 271/2020.17. Proto soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o.z. jako celek. V takovém případě však již nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 o. z. K neplatnosti podle § 588 o.z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu strany žalované.18. Soud tedy nárok žalobkyně posoudil dle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť zde došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 31 000 Kč. Soud uložil žalovanému povinnost vrátit částku 31 000 Kč, tedy to, o co se bez spravedlivého důvodu obohatil. Tuto částku je přitom žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobkyni tato pohledávka za žalovanou smluvně přešla ve smyslu § 1879 a násl. o. z.19. Ve zbývajících nárocích pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to s ohledem na výše dovozenou neplatnost úvěrové smlouvy.20. Podle § 1970 z.č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.21. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.22. Protože žalobce žal