13 C 282/2025-35 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 51 363,18 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, ), uzavřel se žalovanému dne 21. 10. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které opakovaně poskytoval žalované finanční prostředky. Žalovaný se přitom zavázal aktuální dlužnou částku dané společnosti vrátit a zaplatit sjednané poplatky a úroky, a to vše formou pravidelných splátek. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce. Proto se nyní žalobce, namísto původního věřitele, domáhal zaplacení celé dlužné částky a nadto po žalovaném požadoval i úhradu zákonného úroku z prodlení jdoucího z dlužné částky od 21. 9. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 21. 10. 2016 a ze souvisejících Standardních informací o spotřebitelském úvěru a z obchodních podmínek společnosti , právnická osoba, bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným smlouvu, ve které se zavázala poskytnout, a to i opakovaně, žalovanému finanční prostředky až do výše maximálního úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal aktuální dlužnou částku splácet formou minimálních měsíčních splátek. Současně se v těchto splátkách zavázal hradit i úrok při sjednané úrokové sazbě 0,2833 % denně z čerpané částky tedy 103,4% ročně. Výše minimální splátky pak měla činit 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem za čerpání, případně částkou 1 000 Kč podle toho, která z částek bude vyšší.4. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru bylo tvrzeno, avšak nebylo nijak doloženo.5. Z výpisu z účtu za období trvání smlouvy má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému zaokrouhleně 257 000 Kč a žalovaný vrátil žalobkyni zaokrouhleně částku 403 000 Kč.6. Z faktury vystavené , právnická osoba, plyne, že ke dni 20. 9. 2025 činila dlužná splátka 23 116,54 Kč, celková dlužná částka 51 578,10 Kč, neuhrazené částky z minulého období 16 669,28 Kč a aktuální povinná minimální měsíční splátka 6 447,26 Kč.7. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek, z dodatku č. 2 k této smlouvě, seznamu postupovaných pohledávek plyne, že pohledávka za žalovaným vyčíslená ve výši 51 363,18 Kč byla postoupena z původního věřitele na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 18. 10. 2025.8. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem zvláště vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Přípis ze dne 18. 10. 2025 byl žalovanému doručován doporučeným způsobem, jak plyne z poštovního podacího lístku z 21. 10. 2025.9. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Společnost , právnická osoba, ještě pod názvem , právnická osoba, uzavřela se žalovaným smlouvu, ve které se zavázala za sjednaných podmínek poskytovat žalovanému opakovaně finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se ve smlouvě zavázal aktuální dlužnou částku včetně úroků a poplatků pravidelně splácet sjednanými splátkami, společně s úrokem 103,4% ročně. V řízení nebylo doloženo, že by před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný vyčerpal od uvedené společnosti částku 257 000 Kč. Žalovaný uhradil v postupných splátkách původnímu věřiteli částku 403 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smluvně postoupena až na žalobce. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byl upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.10. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z.. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 103,4 % ročně, což je sazba mnohonásobně vyšší, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Soud tak považuje sjednanou úrokovou sazbu za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Soud přitom uzavírá, že tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.12. Podle § 2395 o.z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřel. Obdobný závěr zaujaly opakovaně odvolací soudy ve vztahu k posouzení obchodního jednání jiného nebankovního věřitele, a to např. v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019 či Městského soudu v Praze 17 Co 271/2020.13. Proto soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o.z. jako celek. V takovém případě však již nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 o. z. K neplatnosti podle § 588 o.z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu.14. Podle § 2991 z.č. 89/2012 Sb, Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 403 000 Kč, přičemž bezdůvodné obohacení odpovídalo poskytnuté výši úvěru, tedy částce 257 000 Kč má soud za to, že žalovaný bezdůvodné obohacení, které mu poskytnutím plnění bez právního důvodu vzniklo uhradil. Žalobkyně, který již nedisponuje žádným právním nárokem na žalovanou částku, neboť tato žalovaná částka vychází za ustanovení neplatné smlouvy a bezdůvodné obohacení bylo žalovaným vráceno. Proto soud žalobu zamítl v plném rozsahu.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.