13 C 8/2026-22 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 26 526,47 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě smlouvy č. 016401933R ze dne 7.3.2024. Žalobkyně tvrdila, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla neúčelový úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se přitom ve smlouvě zavázala žalobkyni za poskytnutí úvěru zaplatit úrok a dluh uhradit v pravidelných 84měsíčních splátkách po 481 Kč. Žalovaná svůj dluh řádně neuhradila. Proto se po ní žalobkyně domáhala úhrady dlužné jistiny úvěru spolu s poplatkem a příslušenstvím úvěru.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 016401933R ze dne 7. 3. 2024 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala, že poskytne žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Čerpání částky bylo uskutečněno plněním na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit žalobkyni a spolu s tím zaplatit i úrok ve výši 14,77 % ročně. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku žalobkyni uhradit v 84měsíšních anuitních splátkách ve výši jedné splátky 481 Kč.. Dále byla sjednána smluvní pokuta pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení. Dále bylo sjednáno, že pokud žalovaná dostane do prodlení, je žalobkyně oprávněna jistinu úvěru zesplatnit. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky pro , název, .5. Ze žádosti žalované o úvěr, z interního posouzení úvěruschopnosti (report průběhu schvalování), výpisu z účtu žalované a z výstupu z externích registrů (Informace z Credit Bureau) bylo ověřeno, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalované.6. Z výpisu z účtu žalované za období od 7. 3. 2024 do 31. 3. 2024 má soud za prokázané, že žalovaná vyčerpala dne 7. 3. 2024 částku 25 000 Kč.7. Z předložených přípisů plyne, že žalované byla obyčejnou zásilkou zaslána 1. výzva a 1. upomínka k zaplacení dlužných splátek a opakovaná výzva. Poslední výzva k zaplacení dluhu ze dne 26. 8. 2024 byla žalované zaslána doporučeným způsobem. Tato výzva obsahovala upozornění, že pokud nebude dluh vyrovnán do 25. 9. 2025, dojde k zesplatnění celého úvěru.8. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16. 11. 2024 vyplývá, že pro prodlení žalované s hrazením splátek úvěru, prohlásila žalobkyně ke dni 14. 11. 2024 všechny své pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu, který ke dni 15. 11. 2024 činil 28 148,14 Kč.9. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní znovu zvláště vyzvána k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.10. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.11. Žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 7. 3. 2024 smlouvu o úvěru č. 016401933R. Na základě této smlouvy obdržela neúčelový úvěr v celkové výši 25 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit za to sjednaný úrok ve výši 14,77 % ročně. Před uzavřením smluv byla úvěruschopnost žalované přezkoumána. Výše příjmu byla ověřována. Žalobkyně rovněž zkoumala výši výdajů a úvěrové finanční zatížení žalované. Z důvodu prodlení žalobkyně úvěr prohlásila za splatný, o čemž žalovanou vyrozuměla. Před podáním žaloby byla žalovaná zvláště vyzvána k úhradě žalované částky s tím, že byla upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.15. Žaloba je důvodná.16. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i příslušná ustanovení o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z. Žalobkyně jako úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když žalované poskytla sjednanou částku 25 000 Kč. Žalovaná coby úvěrovaná svým smluvním povinnostem nedostála, neboť přestal hradit sjednané splátky, jimiž měla splatit, jak jistinu úvěru, tak i sjednané úroky a poplatky včetně poplatku na pojištění. Proto žalobkyně mohla v souladu se smlouvou celý úvěr zesplatnit a požadovat po žalované okamžitou úhradu celého dluhu, tvořeného dlužnou jistinou úvěru a poplatky, což v součtu odpovídá žalované částce. A protože tak žalovaná dosud neučinila, uložil ji soud povinnost uhradit žalobkyni celou žalovanou částku. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na úroky vznikl žalobkyni nárok přímo ze smlouvy o úvěru ve spojení s § 2395 o. z., a na úroky z prodlení pak vznikl žalobkyni nárok dle § 1970 o. z., když žalovaná se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků i úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou právními předpisy, zejména v případě úroků dle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a v případě úroků z prodlení dle citovaného nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dlužná částka ke dni 22. 9. 2025 činila celkem 31 666,51 Kč a skládala se z jistiny dluhu 24 726,47 Kč, kapitalizovaného běžného úroku 3 243,15 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 896,89 Kč a poplatků 1 800 Kč.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 877 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 062 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 526,47 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.