6 C 248/2025-94 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 12. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 35.748,60 Kč, zákonného ročního úroku z prodlení jdoucího z částky 16.318,40 Kč od 31. 7. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 191,19 Kč. Žaloba byla opřena o tvrzení, že žalovaný a žalobce uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše 51.900 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle všeobecných obchodních podmínek žalobce a dle předpisu denních splátek. Dne 31. 3. 2025 žalovaný čerpal z úvěru částku 16.000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, proto žalobce vypověděl smlouvu. Žalobou byla uplatněna jistina pohledávky ve výši 16.000 Kč, poplatek za vyplacení úvěru, smluvní úrok a smluvní pokuta.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobce byl poučen, že soud bude řešit otázku uzavření smlouvy a řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného a v té souvislosti očekává doplnění tvrzení a označení důkazů. Žalobce se z jednání soudu omluvil a písemně doplnil svá tvrzení o to, že ověřil z výpisu z účtu příjem žalovaného ve výši 25.000 Kč a pokud jde o výdaje, vycházel z údajů poskytnutých žalovaným.4. Žalobce neprokázal, že s žalovaným platně uzavřel smlouvu o úvěru. Na smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (č. l. 17 a násl. soudního spisu) totiž zcela chybí podpis žalovaného (ať už vlastnoruční nebo elektronický). Pod smlouvou je pouze podpis za žalobce, následuje text „Tímto podepisuji dne 2025-03-31.“ a na dalším řádku je slovo „Klient“.5. Žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, , kde žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, a totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím služby , Anonymizováno, . Žalovaný se následně přihlásil do klientského profilu, kde návrh smlouvy odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“.6. I v případě uzavření smlouvy online na dálku je podstatnou náležitostí právního jednání podpis jednající osoby. Z ustanovení § 562 odst. 1 občanského zákoníku vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.7. Je tedy nezbytné prokázat identitu jednající osoby a integritu dokumentu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). Všechny ostatní metody, byť označené v praxi jako elektronické podpisy, tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy. Žalobce nedoplnil tvrzení ani nepředložil žádné důkazy ke službě , Anonymizováno, , prostřednictvím které měla být ověřena totožnost žalovaného před uzavřením smlouvy, kromě vlastního dokumentu s názvem „Autorizace ověření totožnosti“ (č. l. 47 soudního spisu). Nebylo ani zjištěno, že by smlouva byla jakkoli chráněna proti následným změnám.8. Žalobce tedy neprokázal, že by mezi ním a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o spotřebitelském úvěru.9. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i v případě, že by bylo uzavření smlouvy mezi účastníky prokázáno, nebylo by možné žalobě v plném rozsahu vyhovět, neboť nebyla splněna podmínka řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou musí soud zjišťovat z úřední povinnosti.10. Žalobce tvrdil, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného prověřil různé registry a vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, které ověřoval prostřednictvím výpisů z účtu žalovaného nebo výplatních pásek. K tomu předložil výpis z běžného účtu pořízený službou , Anonymizováno, . Z něho je patrné, že nebýt připsaných prostředků ze zápůjček (částky 15.000 Kč a 25.000 Kč připsané dne 31. 3. 2025), činil by v době žádosti o úvěr se zůstatek na účtu žalovaného pouhých 375 Kč. Z výpisu z účtu (na č. l. 87 soudního spisu, celý dokument uložen v systému ISAS) je patrné čerpání řady zápůjček od spolčností , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, nebo , Anonymizováno, , a také četné sázky. Z „Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobce, .“ (č. l. 24 soudního spisu) bylo zjištěno, že žalobce kalkuloval s čistým měsíčním příjmem žalovaného ve výši 35.333 Kč. Dále je v dokumentu uvedeno, že žalovaný žije v domácnosti s další výdělečně činnou osobou a dvěma dalšími členy bez výdělku, měsíčně vydá na bydlení 4.000 Kč, na další závazky 7.000 Kč měsíčně, na další nezbytné výdaje 3.500 Kč, na zbytné výdaje pak nic.11. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobce jakkoliv ověřoval skutečné výdaje žalovaného na živobytí nebo že by ověřoval zůstatky a stav četných závazků žalovaného. Kalkulované výdaje na bydlení ve výši 4.000 Kč a na živobytí ve výši 3.500 Kč pro rodinu se zcela vymykají běžné zkušenosti.12. Z výše uvedeného vyplývá, že i pokud by smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena, byla by absolutně neplatná.13. Ze zprávy banky na č. l. 82 a výpisu transakcí na č. l. 33 soudního spisu bylo zjištěno, že žalobce na účet žalovaného poukázal dne 31. 3. 2025 částku 16.000 Kč.14. Z upomínky na č. l. 36 soudního spisu, která je datována dnem 30. 7. 2025 a je v ní uvedeno, že žalovaný je v prodlení v délce 91 dnů, lze dovodit, že žalovaný se do prodlení dostal hned s první splátkou a že tedy na úvěr nic nezaplatil.15. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci.16. Protože z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 16.000 Kč, aniž by mezi nimi byl smluvní vztah, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku (neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu) ve výši poskytnuté částky. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl.17. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou smlouvou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).18. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo žalovanému, tomu ale žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.