6 C 70/2026-117 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 1. 2026 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 136.620,18 Kč a příslušenství uvedeného pod písm. b) až e) výroku II. tohoto rozsudku. Uvedl, že se jedná o nároky z nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy ze dne 22. 12. 2022 uzavřené s předchůdcem žalobce, , právnická osoba, . Žalovaný čerpal úvěr celkem ve výši 200.000 Kč a zavázal se jej splatit měsíčními splátkami. Žalovaný se ale dostal do prodlení se splácením, proto žalobce zůstatek úvěru včetně všeho příslušenství zesplatnil ke dni 1. 8. 2025. Nároky ze smlouvy byly postoupeny žalobci. Žalovaný na úvěr zaplatil jen 76.861,31 Kč.2. Žalovaný v řízení namítl, že předchůdce žalobce nezkoumal řádně jeho úvěruschopnost a že nárok je promlčen.3. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), platilo, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.4. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platilo, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Z návrhu smlouvy o úvěru ze dne 22. 12. 2022 (č. l. 88 a násl. soudního spisu) soud zjistil, že předchůdce žalobce, , právnická osoba, ., se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200.000 Kč. Ve smlouvě byly dojednány úroky ve výši 8,2 % ročně a splatnost v šedesáti třech měsíčních splátkách po 4.263 Kč.7. Z výpisu z „minutové půjčky“ na č. l. 73 a násl. soudního spisu soud zjistil, že žalovaný čerpal dne 22. 12. 2022 na úvěr 200.000 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 2. 1. 2025. Dopisem ze dne 2. 4. 2025 předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu po splatnosti ve výši 9.894 Kč. Předchůdce žalobce zesplatnil celý dluh včetně příslušenství ke dni 1. 8. 2025 (viz oznámení na č. l. 66 soudního spisu). Pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobci (viz oznámení na č. l. 5 soudního spisu).8. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, předchůdce žalobce vycházel z údajů poskytnutých žalovaným a na ně aplikoval matematický model. Vycházel z příjmu ve výši 40.000 Kč, výdajů na bydlení ve výši 9.500 Kč a výdajů na další živobytí ve výši 1.000 Kč a nespecifikovaných rodinných nákladů ve výši 4.000 Kč (viz žádost na č. l. 7 soudního spisu). Dále věděl o dluzích žalovaného ve výši 196.935 Kč. V protokolu na č. l. 30-31 soudního spisu se podává, že předchůdce žalobce vycházel z výdajů ve výši 4.250 Kč na živobytí a ostatních výdajů ve výši 4.000 Kč a že příjmy žalované ověřil z plateb připisovaných na účet klienta (s odkazem na jakousi přílohu č. 5, jež ale soudu nebyla předložena).9. Z výše uvedeného je zřejmé, že předchůdce žalobce nezkoumal skutečné výdaje žalovaného na živobytí a rovněž pro závěr o ověření příjmu neměl dostatek podkladů (na běžném účtu – viz č. l. 62 soudního spisu – byly připisovány nepravidelné platby, aniž by bylo zřejmé, zda jde o příjem z podnikání, nebo například o další půjčky). Není ani patrné, jak předchůdce žalobce reflektoval nemalé dluhové zatížení žalovaného. Nelze proto než uzavřít, že předchůdce žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrová smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovaným je tak absolutně neplatná.10. Protože z provedených důkazů vyplynulo, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 200.000 Kč, avšak úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 o. z. (neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu). Žalobce má tak nárok na vrácení rozdílu mezi částkou, kterou vyplatil žalovanému jeho právní předchůdce a částkou, jež byla na dluhy uhrazena (viz odst. 1 tohoto odůvodnění).11. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, jež byla shledána neplatnou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).12. Námitka promlčení žalovaného nebyla vznesena důvodně. Mezi žalovaným a předchůdcem žalobce byl založen vztah z úvěrové smlouvy, pro nějž platí – pokud jde o nároky věřitele – obecná tříletá promlčecí doba podle § 629 odst. 1 o. z., jež počala běžet podle § 623 o. z. ode dne dospělosti nesplněného dílčího plnění. Jak výše uvedeno, žalovaný uhradil splátku úvěru ještě v lednu 2025, poté se již dostal do prodlení, kvůli kterému došlo k zesplatnění zůstatku dluhu. Promlčecí doba tedy počala běžet v únoru 2025 (to již nebyla uhrazena žádná splátka), a protože žaloba byla podána v lednu 2026, k promlčení nároku nedošlo.13. Soud dodává, že teprve tímto konstitutivním rozsudkem se vztah mezi účastníky mění v bezdůvodné obohacení se splatností podle možností žalovaného podle výše citované speciální právní úpravy. V tomto řízení však žalovaný netvrdil, že by nemohl dluh uhradit v obecné třídenní lhůtě k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř.14. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a 146 odst. 2 věta první žalobci, který byl v řízení úspěšným ze 77 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží 16.732 Kč jako poměrná část (54 %) z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 6.580 Kč podle § 7 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, k tomu všemu náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a dále náhrady ve výši 5.466 Kč za zaplacený soudní poplatek.