6 C 91/2026-65 – Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 12. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 26.440 Kč. Uvedl, že se jedná o nárok z nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému dne 15. 7. 2025 na základě smlouvy o úvěru č. 13-701631. Žalovaný měl podle smlouvy splácet jistinu ve výši 20.000 Kč s poplatkem ve výši 17.240 Kč ve splátkách po 2.660 Kč týdně. Uhradil ale pouze 10.800 Kč.2. Žalovaný potvrdil uzavření smlouvy, i to, že obdržel 20.000 Kč a uhradil celkem 10.800 Kč. Uvedl, že smlouvu si bral za situace, kdy sice měl díky nadstandardnímu pracovnímu úsilí relativně vysokou mzdu, ale očekával narození dalšího dítěte a potřeboval prostředky na základní vybavení. Požádal o možnost úhrady dluhu ve splátkách po 800 Kč. Ohledně uzavírání smlouvy uvedl, že komunikoval prostřednictvím mobilního messengeru se zástupcem žalobce, tomu poslal výplatní pásky, pracovní smlouvu a kontakt na zaměstnavatele. Zástupce poté přijel s již připravenými dokumenty.3. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.4. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Soud zjistil, že účastníci mezi sebou uzavřeli dne 15. 7. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému v hotovosti 20.000 Kč a ten se zavázal splatit celkem 37.240 Kč v 14 měsíčních splátkách po 2.660 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalobce vycházel z informací od žalovaného o tom, že bydlí v nájmu s manželkou a čtyřmi dětmi a kalkuloval s výdaji žalovaného ve výši 16.670 Kč. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobce zjišťoval a ověřoval skutečné výdaje žalovaného na živobytí včetně bydlení; přitom částka 16.670 Kč na živobytí šestičlenné rodiny bydlící v nájmu se zcela vymyká běžné životní zkušenosti.7. Žalobce tedy nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je tak absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).8. Protože předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, avšak úvěrová smlouva je neplatná, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve výši poskytnuté částky podle § 2991 odst. 2 o. z. neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce tak má nárok na vrácení rozdílu mezi poskytnutou částkou a sumou, kterou žalovaný od poskytnutí úvěru až dosud uhradil, a to s odkazem na výše citovanou právní úpravu ve splátkách podle možností žalovaného.9. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, soud žalobu zamítl.10. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo žalovanému, ten se ho ale vzdal. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.