7 C 257/2025-36 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 2. 10. 2025, zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalobce žalované poskytl na základě smlouvy ospotřebitelském úvěru č. 252114 uzavřenou elektronickým způsobem na dálku dne 22. 7. 2024. Žalobce takto žalované poskytl dne 22. 7. 2024 na její bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, (rodné číslo žalované) částku ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit žalobci poskytnutou částku spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úrok přirostlý za uplynulé období měla žalovaná splácet každý měsíc formou splátek a jistinu úvěru mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne 21. 11. 2024 byla informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 24. 11. 2024 a vyzvána k jeho úhradě. Žalobce tak po žalované požaduje zaplacení 11 200 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 3 200 Kč nejpozději splatných dne 24. 11. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla mezi účastníky sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % p. d. z částky ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 24.11.2024 a žalobce proto požaduje po žalované i smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 25. 11. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 7. 8. 2025 a takto kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 2 040 Kč.Protože žalovaná byla k nařízenému jednání řádně předvolána a včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 252114 plyne, že žalobce uzavřel se žalovanou elektronickým způsobem na dálku smlouvu o úvěru, ve které se zavázal poskytnout žalované finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku žalobci vrátit a zaplatit mu i úroky sjednané ve výši 40 % p. m. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, smlouva o úvěru měla trvat do doby úplného splacení jistiny úvěrovaným. Splácení úvěru bylo sjednáno tak, že žalovaná se zavázala, že smluvní úrok přirostlý za uplynulé období bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to nejpozději k 21. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Ve smlouvě byla dále pro případ prodlení žalované sjednána povinnost zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení. Pro případ prodlení delšího, než dva měsíce bylo sjednáno, že se stává splatným celý dluh, tj. nesplacená jistina, úroky a veškeré sankce za prodlení.Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že z účtu žalobce byla dne 22. 7. 2024 poukázána na účet č. , č. účtu, , var. symbol , var. symbol, částka ve výši 8 000 Kč.Přípis ze dne 21. 11. 2024 obsahuje zesplatnění spotřebitelského úvěru č. 252114 z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek. Celková dlužná částka ke dni 21. 11. 2024 činila 24 826 Kč a žalovaná byla vyzvána k jejímu zaplacení.Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalobce se žalovanou uzavřel smlouvu, na základě, které poskytl žalované dne 22. 7. 2024 částku ve výši 8 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalované. Před uzavřením smlouvy byla ověřena totožnost žalované, existence jejího bankovního účtu a zjišťovány její příjmy a výdaje. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k pravidelné měsíční splátce úroků z poskytnuté částky, jež byly sjednány ve výši 40 % p. m. Jistinu úvěru pak mohla splatit kdykoliv, neboť jí byla poskytnuta na dobu neurčitou. Žalovaná sjednanou měsíční splátku úroků po dva měsíce nehradila, a proto ke dni 24.11.2024 došlo k zesplatnění celého dluhu.Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené ve smyslu § 2395 a násl. o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Před uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného přezkoumána. Ujednání ve smlouvě o úrocích ve výši 40 % p. m. je však zjevně nepřiměřené a příčí se dobrým mravům, a proto je soud dle § 588 o. z. považuje za neplatné. S ohledem na znění smlouvy, kdy úhrada úroků je koncipována jako hlavní zdroj zisku pro žalobce, má soud za to, že bez ujednání o úrocích by žalobce uvedenou smlouvu neuzavřel, proto ve smyslu § 576 o. z. má soud za to, že neplatnost se vztahuje na celou smlouvu o úvěru. Proto posoudil nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. A protože žalovaná dosud nic z poskytnuté částky 8 000 Kč žalobci nevrátila, uložil jí soud povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se úroků z prodlení, ovšem pouze z přiznané částky 8 000 Kč, neboť i na ty vzniklo žalobci právo, neboť žalovaná se s úhradou peněžitého plnění dostala do prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 1723 odst. 2 o. z., ve zbývající části uplatněný nárok na úroky z prodlení byl jako nedůvodný zamítnut. Rovněž ostatní uplatněné nároky žalobce soud s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako nedůvodné zamítl.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Protože v projednávané věci měl žalobce úspěch jen v nepatrné části, pokud se odečte úspěch od neúspěchu, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.