7 C 57/2026-60 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 27. 2. 2026, zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalobce se žalovaným uzavřel 13. 6. 2025 distančním způsobem a na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná 13. 7. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat 18. 5. 2030. Úvěr ve výši 10 000 Kč byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, , a to dne 13. 6. 2025. Splátky, které žalovaný splatil byly započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků poté na úhradu jistiny. V případě prodlení nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek a v souladu se smlouvou žalobce vypověděl smlouvu, o čemž žalovaného informoval e-mailem ze dne 12. 10.2025. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 13. 10. 2025. Ke dni podání žaloby měl žalovaný nesplacený dluh v celkové výši 23 265,84 Kč, sestávající z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 199 Kč, smluvního úroku ve výši 12 792 Kč, poplatku za službu Klidné spaní ve výši 109,84 Kč a poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč. Žalovaný se dle smlouvy zavázal žalobci zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a sjednaný úrok ve výši 1,066 % denně z nesplacené části jistiny. Dále se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. 509,17 Kč. Celkem se tedy žalobce domáhá po žalované 23 775,01 Kč.Protože se žalovaný k nařízenému jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, ze dne 13.6.2025 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě, které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr se sjednaným úvěrovým rámcem do 80 000 Kč a účastníci se dohodli, že žalovaný bude úvěr splácet v denních splátkách určených podle Všeobecných obchodních podmínek. Splatnost první denní splátky nastala třicátý den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Dále si účastníci sjednali úrokovou sazbu ve výši 1, 066 % denně a poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky.Z přehledu bankovních transakcích vyplacených spotřebiteli má soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému plnění ve výši 10 000 Kč a dle tvrzení žalobce žalovaná žalobci ničeho neuhradila.Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.Účastníci uzavřeli dne 13. 6. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě, které žalobce poskytl žalovanému 10 000 Kč. Účastníci si ve smlouvě sjednali mimo jiné i úrokovou sazbu ve výši 1,066 % denně.V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z.soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.Ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 1,066 % denně, což představuje roční úrokovou sazbu 389,09 %. Taková sazba je mnohonásobně vyšší, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Soud tak považuje sjednanou úrokovou sazbu za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Soud přitom uzavírá, že tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Podle § 2395 o.z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřel.Obdobný závěr zaujaly opakovaně odvolací soudy ve vztahu k posouzení obchodního jednání jiného nebankovního věřitele, a to např. v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019 či Městského soudu v Praze 17 Co 271/2020.Proto soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek.Soud nárok žalobce posoudil dle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť zde došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Žalobce poskytl žalovanému 10 000 Kč, přičemž žalovaný na tento dluh ničeho neuhradil. Proto soud uzavřel, že žaloba je důvodná částečně a přiznal žalobci pouze bezdůvodného obohacení, tedy to, co žalovanému skutečně poskytl a co mu žalovaný nevrátil, tedy částku 10 000 Kč spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.Protože nelze hovořit o převážném úspěchu některého z účastníků řízení, soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).