7 C 60/2026-46 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném žalobou uplatněnou u soudu dne 19. 11. 2025 zaplacení žalované částky z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dříve , právnická osoba, ., IČ , IČO, ), nazákladě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 12. 2022, na základě, které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému celkem 34 740 Kč, a to na účet č. , č. účtu, , které se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce splatit do 2. 12. 2024. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl právním předchůdcem žalobce opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 22. 5. 2023 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 23. 5. 2023. Ke dni podání žaloby žalovaný na dluh uhradil 20 530,80 Kč. Právní předchůdce žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 postoupil svou pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , (viz čl. 9), a ta pohledávku postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2025 na žalobce (viz čl. 14), a ten se po žalovaném domáhá zaplacení žalované částky ve výši 14 209,20 Kč (34 740 Kč – 20 530,80 Kč).Právní předchůdce žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného požadoval doložení jeho příjmu, případně mohl využít služeb Instantor či Kontomatik, které disponují licencí pro přístup k osobním bankovním údajům.Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil a včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení, soud věc projednal a rozhodl bez jeho účasti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že z účtu společnosti , právnická osoba, ., byla na účet č. , č. účtu, poukázána dne 2. 12. 2022 částka ve výši 15 500 Kč, 21. 12. 2022 částka ve výši 500 Kč, 22. 12. 2022 částka ve výši 1 370 Kč, 13. 1. 2023 částka ve výši 5 500 Kč, 14. 1. 2023 částka ve výši 2 850 Kč, 16. 1. 2023 částka ve výši 2 400 Kč, 17. 1. 2023 částka ve výši 1 000 Kč, 18. 1. 2023 částka ve výši 1 070 Kč, 19. 1. 2023 částka ve výši 3 000 Kč a16. 2. 2023 částka ve výši 1 550 Kč (celkem 37 740 Kč).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne 2. 12. 2022 společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru s úvěrovým limitem 15 820 Kč.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel můžeuplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když žalobce neprokázal, jakým konkrétním způsobem, a na základě jakých zjištěných informací posuzoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele – žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.Protože právní předchůdce žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na neplatnou smlouvu 34.740 Kč, na kterou žalovaný zaplatil 20 530,80 Kč, obohatil se na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když právní předchůdce žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil jeho právní předchůdce. Žalovaný na poskytnuté plnění zaplatil 20 530,80 Kč a k vrácení mu tak zbývá 14 209,20 Kč (34 740 Kč – 20 530,80 Kč = 14 209,20 Kč), které mu soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, formou měsíčních splátek s tím, že nebude-li řádně a včas spláceno, stane se splatným celý dluh najednou.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., a protože žalobce byl v řízení plně úspěšný, přiznal mu soud náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč, odměny advokáta za dva úkony právní služby učiněné v roce 2024 (2x 300 Kč), odměna advokáta za jeden úkon právní služby a náhrady hotových výdajů ke třem úkonům právní služby (400 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.