7 C 65/2026-53 – Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované žalobou uplatněnou u soudu dne 4. 3. 2026 zaplacení žalované částky z titulu nesplacených úvěrů, které žalované poskytl právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, .První na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 29. 4. 2023, na základě, které žalované poskytl 16 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce uhradit 14 575 Kč, sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 954 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně, z částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky ve výši 3 197 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce v hotovosti v 52týdenních splátkách po 588 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 4. 2024. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, poslední příslušnou splátku uhradila 11.12.2023 a celkem tak na dluh uhradila 4 752 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 na žalobce (viz čl. 27), a ten po žalované uplatňuje zaplacení 33 823 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 13 891,22 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 11 931,78 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 8 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 489,40 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 084,82 Kč, úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny jdoucích od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny jdoucích od 22. 10. 2025 do zaplacení.A druhou na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 18. 5. 2023, na základě, které žalované poskytl dalších 16 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce uhradit 15 194 Kč, sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 200 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, z částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky ve výši 3 494 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce v hotovosti v 65týdenních splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 8. 2024. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, poslední příslušnou splátku uhradila 12. 9. 2023 a celkem tak na dluh uhradila 1 200 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 na žalobce (viz čl. 27), a ten po žalované uplatňuje zaplacení 35 577,43 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 15 575,26 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 14 002,17 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 8 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 043,01 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 383,01 Kč, úroků ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny jdoucích od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny jdoucích od 22. 10. 2025 do zaplacení.Před poskytnutím prvního úvěru, na základě smlouvy ze dne 29. 4. 2023, právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet, když provedl vyhodnocení informací získaných od žalované týkajících se rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaných od žalované. Zjištěné informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobce takto zjistil, že žalovaná má základní vzdělání, bydlí v nájmu, je svobodná, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, je na rodičovské dovolené s příjmem ve výši 13 000 Kč měsíčně, další příjmy v domácnosti činí 10 000 Kč měsíčně, její odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč měsíčně a jiný úvěr u jiné společnosti nemá, vlastní osobní automobil. Tyto informace si právní předchůdce žalobce ověřil výpisy z bankovního účtu žalované.Před poskytnutím druhého úvěru, na základě smlouvy ze dne 18. 5. 2023, právní předchůdce žalobce opět posuzoval s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet, když provedl vyhodnocení informací získaných od žalované týkajících se rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaných od žalované. Zjištěné informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobce takto zjistil, že žalovaná má základní vzdělání, bydlí v nájmu, je svobodná, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, je na rodičovské dovolené s příjmem ve výši 13 800 Kč měsíčně, další příjmy v domácnosti činí 17 000 Kč měsíčně, její odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč měsíčně a jiný úvěr u jiné společnosti nemá, osobní automobil již nevlastní. Tyto informace si právní předchůdce žalobce ověřil výpisy z bankovního účtu žalované.Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána, a protože nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce coby úvěrujícím a žalovanou coby úvěrovanou dne 29. 4. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalované poskytl 16 000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit celkem 30 575 Kč ve 52týdenných splátkách po 588 Kč, tj. 2 352 Kč měsíčně.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce coby úvěrujícím a žalovanou coby úvěrovanou dne 18. 5. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalované poskytl 16 000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit celkem 31 194 Kč v 65týdenních splátkách po 480 Kč, tj. 1 920 Kč měsíčně.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými neb