7 C 77/2026-23 – Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou uplatněnou u soudu dne 21. 3. 2026 zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalované poskytl na základě smlouvy o úvěru č. 23-455775 uzavřené dne 20. 4. 2024 ve výši 20 000 Kč. Žalobce po žalované požadoval vrácení36 360 Kč sestávající z poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 16 360 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala žalobci splácet po 606 Kč týdně.Žalobce před poskytnutím úvěru posoudil úvěruschopnost žalované tak, že provedl kontrolu v databázi neplatných dokladů MV ČR, kontrolu rodného čísla dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie žalované u žalobce, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta a dle lokality klienta, na základě odborných vědomostí z terénu od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti a kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta.Žalovaná na splacení úvěru žalobci zaplatila 8 200 Kč.Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, ačkoliv byl řádně předvolána, a protože nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Do evidenční karty žalované vyplněné 18. 4. 2024 žalovaná uvedla, že bydlí se spolubydlící, má základní vzdělání, je rozvedená, bez vyživovacích povinností, nemajetná, zaměstnána na plný pracovní úvazek s příjmem ve výši 17 839 Kč, když toto bylo ověřeno pracovní smlouvou a výplatní páskouZe smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení 20. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobci zaplatit 36 360 Kč formou týdenních splátek po 606 Kč.Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovanou nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když žalobce nemohl řádně posoudit úvěruschopnost žalované bez zjištění jejich skutečných výdajů, které by přinejmenším zjistil nahlédnutím do výpisů z jejího běžného účtu. Skutečné výdaje žalované nemohl zjistit ani na základě „odborných vědomostí z terénu od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti“, když v projednávané věci obchodní zástupce měl bydliště v , Anonymizováno, , , adresa, , a žalovaná má trvalé bydliště v , adresa, , a adresu pro doručování až v , Anonymizováno, . Soud má zato, že žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalované splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr jí poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.Protože žalobce žalované poskytl na tuto neplatnou smlouvu 20 000 Kč, na kterou žalovaná dle tvrzení žalobce zaplatila 8 200 Kč, obohatila se žalovaná na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalovaná na poskytnuté plnění zaplatila 8 200 Kč, a tak jí soud uložil povinnost zaplatit žalobci zbývajících 11 800 Kč (20 000 Kč – 8 200 Kč) Kč spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalšího ve smlouvě sjednaného plnění, tedy částky 16 360 Kč s příslušenstvím, zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., a protože žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, ale doposud jí žádné náklady ve spojní s tímto řízením nevznikly, soud žádnému z účastníků řízení právo na jejich náhradu nepřiznal.