8 C 175/2020-38 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 23.7.2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 22 940 Kč s příslušenstvím, z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 2.5.2016 a ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 16.2.2016, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO]. 2. Smlouvou [číslo] se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti, v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky v kapitalizované výši 1 400 Kč (úroková sazba činila 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč Celkem tak měl žalovaný vrátit částku 17 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12.6.2017. Tuto svoji povinnost však žalovaný řádně nesplnil, když na svůj dluh uhradil toliko částku 2 600 Kč. Původní věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenstvím za žalovaným částku 14 800 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1 420,73 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 379,27 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. 3. Smlouvou [číslo] se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti, v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky v kapitalizované výši 910 Kč (úroková sazba činila 20,98 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč Celkem tak měl žalovaný vrátit částku 15910 Kč, a to v 43 týdenních splátkách po 370 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13.12.2016. Tuto svoji povinnost však žalovaný řádně nesplnil, když na svůj dluh uhradil toliko částku 7 770 Kč. Původní věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenstvím za žalovaným částku 8 140 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 6 605,17 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 534,83 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. 4. Protože pobyt žalovaného na území ČR není znám a nepodařilo se mu doručit ani na známou adresu v cizině, ustanovil soud žalovanému usnesením ze dne 7.7.2021, č.j. 8 C 175/2020-32 opatrovníka z řad advokátů. 5. Opatrovnice ve svém vyjádření k věci uvedla, že požadované nároky žalobkyně uplatnila v souladu s předloženými listinnými důkazy a opatrovnice nemá žádné důkazy, kterými by požadované nároky mohla popřít. Zároveň uvedla, že ponechává na zvážení soudu, zda je kapitalizovaný úrok ve výši 23,72 % ročně nepřiměřeně vysoký, a pokud soud dospěje k závěru, že ano, žádala, aby soud v této části žalobu zamítl. 6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 7. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 2.5.2016 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele, spol. [právnická osoba] poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr 58 pravidelnými týdenními splátkami po 300 Kč, a to včetně smluveného úroku ve výši 23,72 % ročně, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru tak činily částku 7 400 Kč a žalovaný byl dle smlouvy povinen původnímu věřiteli vrátit částku 17 400 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 12.6.2017. V článku 3. Smluvních podmínek byla pro případ splatnosti úvěru v 58 týdenních splátkách sjednána RPSN ve výši 75,72% ročně. Pokud soud provedl přepočet výše RPSN bylo zjištěno, že RPSN činí při zohlednění všech žalovaným hrazených poplatků celkem 195,06 % ročně. Z tvrzení žalobkyně v žalobě se podává, že žalovaný zaplatil na svůj dluh z předmětné smlouvy pouze částku 2 600 Kč. Bylo případně na žalovaném, aby toto tvrzení vyvrátil, ale nestalo se tak. 8. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele, spol. [právnická osoba] poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr 43 pravidelnými týdenními splátkami po 370 Kč, a to včetně smluveného úroku ve výši 20,98 % ročně, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru tak činily částku 5 910 Kč a žalovaný byl dle smlouvy povinen původnímu věřiteli vrátit částku 15 910 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 13.12.2016. V článku 3. Smluvních podmínek byla pro případ splatnosti úvěru v 43 týdenních splátkách sjednána RPSN ve výši 91,66% ročně. Pokud soud provedl přepočet výše RPSN bylo zjištěno, že RPSN činí při zohlednění všech žalovaným hrazených poplatků celkem 229,54 % ročně. Z tvrzení žalobkyně v žalobě se podává, že žalovaný zaplatil na svůj dluh z předmětné smlouvy pouze částku 7 770 Kč. Bylo případně na žalovaném, aby toto tvrzení vyvrátil, ale nestalo se tak. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně Seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávky vyplývající z uvedených úvěrových smluv včetně veškerého příslušenství žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován písemným dopisem ze dne 6.12.2019, který mu byl odeslán dne 7.1.2020. Zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu do 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. Z předžalobní upomínky, kterou žalobkyně žalovanému zaslala dne 7.5.2020 (prokázáno předžalobní upomínkou včetně dokladu o jejím odeslání) soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu v celkové výši 38 892,64 Kč s tím, že dlužná jistina pohledávky po lhůtě splatnosti činí celkem 22 940 Kč, přičemž z předžalobní upomínky není dále zřejmé, zda ve zbytku se jedná o příslušenství pohledávky nebo náklady na vymáhání této pohledávky. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z překročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Nerovnováha, založená sjednáním nepřiměřeně vysoké úplaty za poskytnutí úvěru (RPSN daného úvěru činilo 195,06%, resp. 229,54% ačkoli obvyklá RPSN, za které banky v daném období poskytovaly úvěry na spotřebu činila cca 9%). Je nutné přihlédnout k tomu, že původní věřitel je profesionálem na trhu v poskytování úvěru a jeho konání, kdy požaduje úplatu za poskytnutí úvěru významně vyšší, než je obvyklé, spoléhaje přitom na tíseň, nezodpovědnost, či malou finanční gramotnost dlužníků je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí a nebezpečné, protože jde ve své podstatě o obchod s chudobou. Původní věřitel při sjednávání těchto smluv zcela vědomě kalkuluje s tím, že ve společnosti existuje určitý, nikoli malý, počet osob, které nejsou schopny pochopit a vyhodnotit ujednání ve smlouvě. Takové jednání však nemůže požívat právní ochrany. 14. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení jistiny poskytnuté původním věřitelem s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 od