6 C 227/2021-158 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 83 694 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 6. 12. 2017 jako advokát převzal právní zastoupení žalovaného jako věřitele ve věci vymáhání dluhu v částce 145 352 Kč s příslušenstvím za dlužníkem [jméno] [příjmení] Smluvní strany se výslovně nedohodly na výši odměny, z tohoto důvodu je stanovena ustanovením o mimosmluvní odměně. Vymáhání dluhu bylo ukončeno pravomocným usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodu č. j. 8 C 200/2018-147 ze dne 12. 3. 2021, neboť byla uzavřena dohoda o narovnání a žalobce vzal žalobu zpět. Toto usnesení nabyl právní moci dne 10. 3. 2021. Žalobce jako advokát učinil v dané věci celkem 9 úkonů ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též jen „a. t.“) a 5„ polovičních“ úkonů ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 a. t. Za uvedené úkony spolu s cestovními náklady a náhrady hotových výdajů si žalobce vyúčtoval částku 83 694 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, ten však nic neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že s nárokem žalobce nesouhlasí a navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout. Uvedl, že smlouva o poskytování právních služeb, včetně ujednání o odměně, byla uzavřena v ústní formě, přičemž v daném případě se jednalo o odměnu v závislosti na výsledku, která zakládá žalobci právo na odměnu jen v případě úspěšného skončení sporu, respektive nabytí právní moci rozhodnutí soudu přiznávajícího žalovanému náhradu nákladů řízení. V daném případě jde o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem jakožto slabší stranou a jde k tíži žalobce, že žalovanému nepředložil k podpisu smlouvu o poskytování právních služeb v písemné formě. Žalovaný, spolu s panem [celé jméno svědka], využil služby žalobce i v případě sporu mezi společností [právnická osoba] a družstvem [anonymizováno] obchodní družstvo [obec]. V tomto případě byla dohoda o odměně žalobce za poskytování právních služeb totožná, jednalo se o odměnu v závislosti na výsledku. Žalovaný má za to, že vdaném případě nemá žalobce nárok na přiznání mimosmluvní odměny, když byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byla odměna dohodnuta. Žalovaný rovněž rozporoval kvalitu práce žalobce, který si mnohdy nepamatoval pokyny a informace od žalovaného, podával chybná podání, která následně opravoval. Žalovaný si rovněž musel sám vyhledávat judikaturu, studovat právní úpravu a předkládat návrhy řešení. Žalobce nebyl žalovanému nápomocen právní radou, jím předkládané návrhy řešení neprověřoval a neplnil povinnosti vyplývající pro něj ze stavovských předpisů, kupříkladu žalovanému dostatečně nevysvětlil podstatu dohody o narovnání a nesdělil mu, že by v jeho případě bylo vhodnější uzavřít soudní smír. Žalovaný ukončil spolupráci s žalobcem v březnu minulého roku, neboť byl nespokojený s prací, kterou žalobce odváděl. 3. Po výzvě soudu žalovaný doplnil skutková tvrzení, přičemž uvedl, že ústní dohoda o odměně byla mezi účastníky za účasti pana [celé jméno svědka] uzavřena v prosinci roku 2017 v sídle žalobce. Dohoda zněla tak, že žalobci vznikne nárok na odměnu za právní služby až úspěšným dosažením cíle, tedy plného úspěchu ve věci včetně plného přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému, a to ve výši přiznané na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Žalovaný pak rozporoval některé úkony učiněné v rámci předmětného řízení žalobcem. V prvé řadě se jednalo o podání ve věci ze dne 13. 12. 2018, které obsahuje rekapitulaci skutečností již uvedených v žalobě a sdělení skutečností a důkazů, které mohly a měly být uplatněny již v žalobě. Součástí tohoto podání je rovněž částečné zpětvzetí žaloby, k němuž došlo z důvodu nesprávného výpočtu žalované částky. Tento úkon byl tedy učiněn nadbytečně a nehospodárně. Dále žalovaný zpochybnil důvodnost podání ve věci ze dne 17. 6. 2019, kdy se jedná o pouhé jednostránkové doplnění žalobních tvrzení učiněné pouhý jeden den před jednáním ve sporu, které bylo nařízeno na 18. 6. 2019. Toto podání považuje žalovaný za neefektivní a nadbytečné, když s jeho obsahem se soud nemohl seznámit dříve než v den jednání, při němž mohly být tyto skutečnosti jednoduše sděleny. Ohledně podání ze dne 1. 7. 2019 a 12. 7. 2019 žalovaný uvedl, že obsahují doplnění skutkových tvrzení a doložení důkazů na výzvu soudu učiněnou při jednání dne 18. 6. 2019, přičemž žalobce by v případě, kdy by měl řádně nastudovaný spis, mohl daná tvrzení adekvátně doplnit přímo při jednání. Co se týče návrhu na přerušení řízení ze dne 11. 11. 2019 a následného návrhu na pokračování v řízení ze dne 13. 8. 2020 k nim žalovaný dodává, že každé z nich odpovídá dvouřádkovému podání, aniž by obsahovaly jakékoliv skutečnosti či právní tvrzení, a proto žalobci za tyto dva úkony nemohl vzniknout nárok na odměnu. [příjmení] toho má žalovaný za to, že návrh na pokračování v řízení byl v daném případě zcela nevhodný procesní postup a jednalo se o zcela nadbytečný úkon. Nakonec žalovaný zpochybnil žalobcům nárok na odměnu za sepis dohody o narovnání ze dne 20. 5. 2020 a zpětvzetí žaloby ze dne 21. 11. 2021. Dle žalovaného není zjevné, zda se jedná o dohodu o narovnání, která byla fakticky uzavřena a datována až dne 19. 1. 2021 a pokud ano, pak tato dohoda obsahuje zcela nestandardní ujednání v rámci smírného řešení sporu. Zpravidla je vždy sjednáván soudní smír schválený usnesením soudu nebo může dojít k uzavření mimosoudní dohody o narovnání, kdy ke zpětvzetí žaloby dojde až po prokazatelném splnění závazku stanoveném v dohodě. Předmětná dohoda však byla žalobcem připravena v podobě, kdy podání zpětvzetí žaloby nebylo vázáno na předchozí povinnost žalovaného v rámci sporu zaplatit danou částku. Žalobce pak podal zpětvzetí žaloby již dne 22. 1. 2021, aniž by žalovaný od protistrany předmětnou částku obdržel. Pokud by se protistrana rozhodla danou částku nezaplatit, musel by se žalovaný svého nároku domáhat opětovně domáhat novou žalobou, což by znamenalo zbytečné a neefektivní vedení dalšího řízení, stejně jako riziko promlčení jeho nároku. Ze strany žalobce tedy došlo k vadnému poskytnutí právní služby při sepisu dohody o narovnání i při následném zpětvzetí žaloby. Žalobce žalovaného nepoučil o možnostech ukončení sporu a neinformoval jej o institutu soudního smíru. Dohoda o narovnání neodpovídala potřebám a zájmům žalovaného, jedná se tedy o zjevné pochybení na straně žalobce. S ohledem na uvedené se žalovaný domnívá, že minimálně co do výše uvedených úkonů žalobci nenáleží odměna. Žalobcem požadovaná částka by tedy měla být snížena minimálně o částku 41 400 Kč bez DPH. Nadto žalovaný uvedl, že žalobce si mnohdy nepamatoval jeho pokyny a jím poskytnuté informace, v důsledku čehož podával nepřesná podání, která pak musel opravovat nebo doplňovat. Žalobce v řízení neprojevoval žádnou iniciativu a návrhy předkládané žalovaným neprověřoval a bez dalšího je přejímal. Za celou dobu trvání spolupráce žalovanému neposkytl právní radu. Žalovaný pak zmínil řízení o určovací žalobě týkající se určení, zda zanikl nájemní vztah mezi žalovaným a [jméno] [příjmení], který byl veden u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 109/2015 a následně u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 Co 60/2016, kdy z rozsudků soudu I. stupně i odvolacího soudu vyplynulo, že určovací žalobou se uvedené skutečnosti nebylo možno domáhat, v důsledku čehož byla žaloba zamítnuta. Z odůvodnění pak jasně vyplývá, že určovací žalobě nebylo možno vyhovět, když žalovanému nic nebránilo v tom, aby ve věci podal žalobu na vyklizení, popřípadě žalobu na plnění, v rámci kterých by se jako předběžná otázka řešilo, zda a kdy nájemní vztah zanikl. Z tohoto důvodu nebyl u žaloby dán naléhavý právní zájem dle ustanovení § 80 o. s. ř. a žalobě nemohlo být vyhověno. Žalovaný byl tudíž v důsledku nesprávné právní rady ze strany žalobce povinen v daném řízení zaplatit protistraně náhradu nákladů řízení. Při jednání soudu žalovaný z procesní opatrnosti namítl námitku promlčení žalovaného nároku. 4. Žalobce doplnil svá skutková tvrzení tak, že si není vědom toho, že by v prosinci 2017 proběhla schůzka s žalovaným a panem [celé jméno svědka] a uvedl, že smlouvu o poskytování právních služeb a odměně tak, jak tvrdí žalovaný, neuzavřel. K prvotnímu převzetí zastupování ve věci vymáhání náhrady škody vůči panu [jméno] [příjmení] došlo již v roce 2016, kdy mu byla dne 21. 11. 2016 žalovaným poskytnuta plná moc. Žalovaný se pak k věci vrátil o rok později, kdy na základě pokynu pana [celé jméno svědka] připravil dne 6. 12. 2017 předžalobní upomínku, kterou dne 8. 12. 2017 odeslal. Pokyn k podání žaloby žalobce obdržel až v roce 2018, na což reagoval přípravou žaloby, jejíž návrh zaslal emailem žalovanému a panu [celé jméno svědka] dne 4. 9. 2018. Žalovaný k návrhu neměl žádné připomínky, žalobce pak návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podal dne 3. 10. 2018. Žalobce popřel, že by obdobná dohoda o odměně za prá